Rumcajs - 16. Jak knížepán líčil Rumcajsovi na jelena

Rumcajs měl za přátele všecky ptáky i čtvernožce z lesa Řáholce, ale nejraději měl jelena. Byl to jelen kapitální, korunový šestatřicaterák. Rumcajs ho chránil před knížepanskými myslivci a jelen mu za to oplácel drobnými úsluhami. 
Když kněžna Majolena vyšla z tmavého pokoje, navedla knížepána, aby Rumcajse o jelena šestatřicateráka připravil a to byla její pomsta. 
Příští den byl pátek. Manka vyprala a vymáchala v potoce prádlo a zavolala do lesa: 
„Kde chodíš, Rumcajsi, budeme věšet.“ 
„Hned,“ ozval se Rumcajs a za chvíli vyjel z lesa na jelenu. 
Parohy kvetou šestatřicaterákovi na hlavě jako strom. 
U potoka Rumcajs zarazil a už to šlo jako podle recepisu. 
Manka mu házela kousky vyždímaného prádla a on je rozvěšoval jelenovi do paroží. Když pověsil poslední lajblíček, chytil se Rumcajs větve nad hlavou, propustil jelena pod nohama a pobídl ho: 
„Alá!“ 
Jelen se rozběhl, vítr mu vane parožím a prádlo dobře prosychá. 
Jak si to jelen nesl po malinové pasece, padla opodál rána. Jelen se zastavil a rozhlíží se. On tam v bukovém stínu stojí knížepán s gravírovanou flintou. 
Jelen zabral plnou parou a cválá pryč; prádlo mu v paroží vlaje jako praporky. Když to knížepánovi nevyšlo s flintou, pustil se za jelenem pěšky. 
Manka si zatím prostřela na fošně k žehlení a Rumcajs jí hřál nad ohněm želízko. V tom se přihnal jelen. A za chvíli za ním knížepán. Spustil pyšně na Rumcajse: 
„Rovnou si běž koupit do Jičína šňůru, Rumcajsi.“ 
„A načpak to?“ podivil se Rumcajs. 
„Abyste měli na čem věšet prádlo,“ plave si to dál po pyšném splávku knížepán. „Protože tohohle jelena mi Ty sám odvedeš na zámek do parku, aby mi tam dělal parádu.“ 
„A to zas ne,“ povídá mírně Rumcajs. 
„Rozkazuju Ti po knížecím!“ zadupal knížepán, až mu od bot stříkalo bláto a umazalo bílý lajblíček pověšený v jelením paroží. 
Manka lajblíček popadla a flekla s ním knížepána přes záda. Knížepán nebyl na takové zacházení zvyklý. Zakoktal po francouzsku a hnal pryč z lesa. 
Rumcajs s Mankou poklidně sebrali a nakropili prádlo. Jenže když začali žehlit, jelen šestatřicaterák nepokojně přešlápl a povzdychl si: 
„Tak já jdu. Já musím do Jičína.“ 
Kopýtka mu jen hrají, jako by ho do Jičína něco silně táhlo. 
„Co bys, prosím Tě, dělal v Jičíně?“ zkusil to s domluvou Rumcajs. 
„Knížepán na mě vyzrál,“ povídá smutně šestatřicaterák. „Jen se, Rumcajsi, podívej nahoru na věžovou bránu.“ 
Rumcajs si stočil z dlaní loupežnický dalekohled a podíval se tam. Na věžním ochůzku stojí knížepán a ukazuje jelenovi hlávku červeného zelí. 
Šestatřicaterák přidupl a rozběhl se cestou necestou rovnou k Jičínu. 
„Dobře to na nás knížepán s kněžnou narafičili,“ nevesele kývl Rumcajs, „červenýmu zelí jelen nikdy neodolá ..... 
„Manka šestatřicateráka politovala, že teď ho budou v zámeckém parku ukazovat jako opici. 
To Rumcajsovi dodalo. 
„Tu věc já tak nenechám!“ křikl a rozběhl se za jelenem. 
Dostihl ho až daleko v polích. Vyšvihl se mu na hřbet a cválali spolu přes louku a dál císařskou silnicí k Jičínu. Když už byli knížepánovi na dobrý dohled, schoval se Rumcajs šestatřicaterákovi za husté paroží. 
Knížepán nahoře na ochůzku zatím podupával radostí, že mu to všecko tak pěkně jde. A aby to jít nepřestalo, pořád jelenovi ukazuje červené zelí. Vedle knížepána stojí lokaj Fricek a drží druhou hlávku, kdyby snad jedna nestačila. 
Tak jelena přilákali až pod samou věžovou bránu. 
Když se na ni jelen začal vzpínat a chtěl nahoru k zelí, knížepán vábivě zavolal: 
„Nejdřív musíš direkción skrz bránu a pak přes rynk rovnou do zámeckého parku. Tam teprve to zelí dostaneš.“ 
Teď přišla Rumcajsova chvilka. Vykoukl za jelením parožím a křikl po loupežnicku: 
„Když si knížepán přeje direkción, tak tedy direkción!“ 
A patami pohladil jelenovi boky jako špornou. Jelen se rozběhl celou šestatřicateráckou silou. Chce na rynk, jenže uvázl v bráně svým převelikým parožím. 
Celá věž se zapotácela. Knížepán z toho dostal motolici a celý týden viděl všecko v jednom kole. 
Rumcajs potom velikou rumcajsí silou vytlačil šestatřicateráka pozpátku z brány; a odvedl si ho do lesa Řáholce. 
Od těch dob se v Jičíně říká: Nehoň jelena bránou.