Rumcajs - 22. Jak Rumcajs pomohl mašinfírovi

Lesem Řáholcem vždycky ráno lítávala poštovní sojka, a kdo o to stál, tomu ohlásila, co se kde stalo nového. Ten den byla sojka tak rozčilená, že div nevrazila Rumcajsovi do klobouku: Žene se jako střela a pořád volá: 
„Lidi, za chvilku pojede z Jičína do Sadské parní dráha.“ 
„A já to ještě nikdy neviděla,“ povídá Manka. Přitočila se k Rumcajsovi a pěkně se na něho usmála: , Jak je to dlouho, co jsi mi slíbil, že mi železnou dráhu ukážeš?“ 
Rumcajs si to přepočítal na prstech. 
„Mančinko, když já na to docela zapomněl. Ale vypravíme se tam ještě dnes.“ 
Manka si uvázala do vlasů pentličku a na prst si navlíkla sluníčkový prstýnek. Rumcajs ji vzal za ruku a odvedl ji na kraj lesa, kudy vedou koleje. Usadili se do trávy a Rumcajs povídá: 
„Počkáme tu, až pojede ten div.“ 
Za chvíli se k nim z hloubi lesa přišoural ohnivý muž. Obešel opatrně Rumcajse s Mankou, aby je neožehl, a vykulil žhavé oči. 
„Prý z toho lítají jiskry!“ 
„Já nevím,“ řekla Manka. „My to taky ještě neviděli.“ 
Ohnivý muž si vyhrabal v zemi jámu. Usadil se do ní, aby od něho něco nechytlo, a čekal taky na vlak. 
Za hodnou dobu jako by v kolejích začala klepat kladívka. V dálce u Jičína narostl obláček kouře a nesl se pořád blíž. Kolem znova prolítla poštovní sojka a křikla: 
„Prokristapána, už to jede!“ 
Za sojkou se přihnala lokomotiva s uhlákem. Hromburácí po dvou kolejích, kola kolují, kliky se klikatí a táhla táhnou. Z komína syčí pára a sálá oheň. Z budky na lokomotivě se vyklání mašinfír Knotek a oči má upřené až do Sadské. 
Prolítlo to kolem celé říčné a ohnivé. 
Rumcajs povídá: 
„Kruciš.“ 
Manka vydýchla až za chvilku. 
A s ohnivým mužem se stala divná věc. Jak ho ošlehlo to parní horko, vjela do něho velká fúrie. Vyskočil z jámy, doutnal na všech stranách, rozžhavil se až do červena, běhal podle lesa a dělal: 
„Ššššš.“ 
„Dej pokoj, ohniváči,“ povídá mu Rumcajs, „a nerozhazuj jiskřičky, les je vyschlý až do duše.“ 
Ohnivý muž na rozumné slovo nedal, rozpálil se do vysokých plamenů a chytla od něho tráva. Vzplanulo roští a oheň se rozběhl dovnitř lesa. 
Rumcajs smekl klobouk a utloukal s ním plameny. 
Manka je dusila vrchní sukní. Ohniváč se jen bil do rozohněné hlavy: 
„Co já to způsobil!“ 
Hořelo pořád víc. Když už to nebylo k zdolání, vytáhl Rumcajs pistol a řekl: 
„Já musím střelit k Jičínu o pomoc.“ 
Střelil a cekali pomoc. 
Jenže v ten den slavili v Jičíně železnou dráhu taky střelbou, o ránu navíc tam nikdo nedbal. 
Plameny letěly lesem a hledaly si. Už nad lesem pomaloučku jen říct amen. 
A vtom jako by v kolejích začala zase klepat kladívka a od Sadské zpátky pospíchá lokomotiva. Mašinfír Knotek už zdálky volá: 
„To je ale pěkný nadělení.“ 
Dojel. Zarazil stroj, přeskočil uhlák, popadl hadici, spustil pumpu a proudem lije do ohně vodu. Oheň vzdoroval, chvíli přešlapoval, ale dal si říct. V lese uhaslo a už tam jen horce vonělo. Ohniváč se přišoural, opatrně na sobě zamáčkl několik jiskřiček a povídá Knotkovi: 
„Tak Ti, mašinfíre, nastotisíckrát děkuju. A jsem Ti dlužen službu.“ 
„Jo, přijdu, až budu chtít, aby mi někdo zapálil chalupu nad hlavou,“ řekl na půl huby Knotek a odjel k Sadské. 
Asi za týden šel Rumcajs znova těmi místy u dráhy. Najednou slyší slaboučké úpěnlivé volání: 
„Svatý Ferdinande, patrone železný dráhy, zachraň nás!“ 
Rumcajs se vydal po hlase. 
Na trati vidí lokomotivu. Jenže dnes lokomotiva stojí a není sama, má připřažených šest vagónů plných jičínských strejců a tetek, co se vypravili vlakem do Sadské pro léčivou vodu. 
Kolem lokomotivy pobíhá mašinfír Knotek a spíná ruce: 
„Svatý Ferdinande, patrone železný dráhy, zachraň nás.“ 
„Co pořád voláš Ferdinanda?“ povídá Rumcajs. Knotek sáhl do vesty pro cylindrovky a podíval se na ně: 
„Protože za sedm minut to tu všecko bude namaděru.“ 
„A proč by muselo?“ povídá Rumcajs. 
„Protože v uhláku už není ani kostka uhlí. Nemám páru. Nehnu se. A za sedm minut do nás uhodí vlak od Jičína.“ 
Rumcajs se shýbl ke koleji. V železe začínají tlouct kladívka. 
„Je zle,“ řekl Rumcajs a vběhl do lesa. 
Knotek se za ním hořce podíval. 
„Jdeš si pro pytel, abys posbíral, co zbyde,“ povídá. 
Jenže minuta ještě nestihla minutu a Rumcajs byl zpátky. Rukou obloženou vlhkým mechem pevně vede za loket ohnivého muže. Dovedl ho až k lokomotivě. Pak otevřel dvířka u pece pod kotlem a poručil ohniváčovi: 
„Skoč tam!“ 
„A to ne,“ trhá se ohniváč. 
„Ani pro mě to neuděláš?“ domlouvá mu mašinfír Knotek a přitom poslouchá, jak kladívka v kolejích tlučou blíž a blíž. 
Ohniváč si Knotka prohlídl karfunklovýma očima. 
„To jsi ty? Abych si tedy s Tebou srovnal ten dluh,“ povídá. Vjel dvířky do pece a začal topit pod kotlem. Rozpálil se do horkého plamene, hned bylo páry dost a jelo se. 
Za chvíli ohniváč vystrčil sršivou hlavu z komína a ptá se mašinfíra: 
„Víc?“ 
„Víc,“ povídá Knotek. 
„Ještě víc?“ 
„Stačí,“ povídá mašinfír Knotek. „Abych v Sadské neporazil nádraží.“ 
Když vlak zahromburácel kolem Rumcajse a Manky, vykoukl mašinfír Knotek z budky a křikl: 
„Pro Tebe mám, Rumcajsi, zas já splátku na dluh. Po celém Jičíně se povídá, že už si knížepán s kněžnou Majolenou u císaře vyžalovali. Císařpán se na Tě chystá!“ 
Ale půl jeho řeči nebylo slyšet pro železné rachocení a půl pro veliké syčení páry. 
Tak se stalo, že Rumcajs propásl i třetí varování.