Rumcajs - 24. Jak Rumcajs vyhrál vojnu nad císařpánem

Když se císařpán vracel z Jičína do Vídně, aby tam zařídil všecko proti Rumcajsovi, zdálo se mu, že se po něm ošklíbá každá kobyla, co jich cestou potkával. Zastavil se pod prvním kopcem, na koleno si položil notýsek a tužkou do něho napsal, že za trest pošle na Rumcajse škadronu hulánů. 
Než dojel k Dunaji, byl už ze škadrony celý pluk. A když vjel na dvůr císařského hradu, dal si císařpán zavolat rovnou maršálka. Zadupal, až mu u kabátu uletěl briliantový knoflík, a křikl: 
„Už mám toho loupežníka dost. Nařizuj u proti Rumcajsovi tažení všeho vojska, protože znectil v Jičíně knížepána s kněžnou Majolenou a odvedl mi z vojny vojáka Kubu!“ 
Po celé Vídni hned lepili bílé cedule a na nich bylo černě napsáno, že vojsko potáhne proti Rumcajsovi. 
Rumcajs o císařském nařízení nic nevěděl. Sojka, co do Řáholce nosila novinky, neuměla německy. 
V Jičíně zatím pomalu rozkvétala lipová alej. Když už byla celá líbezná, povídá Rumcajs Mance: 
„Obuj si střevíce, půjdeme si do Jičína užít trochu lipové vůně.“ 
Vypravili se a slunce jim svítilo na cestu. Do aleje se muselo kolem krámku provazníka Jokla. Jokl jako by už na ně cekal. Stojí před krámkem, rozčilením polyká a ukazuje Rumcajsovi konopnou oprátku. 
„Copak tím, Jokle, myslíš?“ povídá Rumcajs. 
„Já tím myslím,“ odpověděl provazník Jokl pomalu, protože zatrhával v řeci od samého vázání uzlíků, „že už v takové oprátce, Rumcajsi, brzy uvázneš. Píšou dnes v novinách, že shora na Tě táhne pěší vojsko, zdola kanonýři a prostředkem jde sám císařpán.“ 
„Jezusku!“ polekala se Manka. 
Rumcajs se na chvilku zamyslel. 
„To on mi císařpán nezapomněl ten execírplac. Když je to tak, musím se na císařpána připravit.“ 
Vypůjčil si od Jokla kolo provazu, vybral si ten z jemného konopí. 
„A to je všecko, s čím chceš proti celé císařské armádě?“ divil se Jokl.
„Všecko,“ kývl Rumcajs. Hodil si provaz přes rameno, vzal Manku za ruku a šli dál k lipové aleji. 
Když tam došli, vysadil Rumcajs Manku do lipové koruny, sám se uvelebil vedle ní do rozsochy a kolo provazu si opatrně položil do klína. 
Manka sáhla pro rozkvetlou větev, podávali ji jeden druhému a užívali si vůně. Včely jim k tomu hrály. 
Najednou Manka větev odstrčila a povídá: 
„Já cítím něco jako kouř.“ 
„To někde zatápějí k obědu,“ řekl Rumcajs a libuje si dál lipovou vůni. 
Manka neklidně poposedla: 
„Rumcajsi, on to ale není kouř.“ 
Rumcajs jemně začichal loupežnickým nosem na tři strany. 
„To sem jdou ta tři vojska, jak říkal Jokl. Z jedné strany cítím lunty od kanónů, z druhé strany koudel do pušek pěšího vojska a prostředkem táhne pot císařpánovy kobyly.“ 
„Co teď, Rumcajsi?“ lekla se Manka. 
„To se uvidí,“ povídá Rumcajs. 
Za chvíli tam všecko to vojsko dorazilo a rozestavilo se na všecky strany okolo Rumcajsovy lípy. Pěšáci i kanonýři, minéři i sapéři, huláni i dragouni a kdovíco ještě. Nabili pušky i kanóny a namířili je na lípu. 
V Mance to stisklo duši na semínko. 
A už přijíždí na kobyle pod lípu sám císařpán. Na hlavě má jenerálskou čáku a pod sebou zlatě tkanou pokrývku. A zlost má, až se na něm třese zlaté třepení. Křikl německy nahoru: 
„Slez, Rumcajsi!“ 
Rumcajs jako by to ani neslyšel. Hbitě sáhl do povětří, chytil vlaštovku a pošeptal jí: 
„Ty to přece znáš. Kudy je odtud nejblíže do Vídně?“ 
Otevřel dlaň, vlaštovka ulítla a Rumcajs si tím směrem udělal čárku. 
„Krajcbenedek, tak už pro mě máš čas, Rumcajsi?“ zlobí se dole pod lípou císařpán. 
„Už to bude,“ povídá Rumcajs. 
A pomaloučku, větev po větvi začal slézat z lípy. 
Když už byl docela nízko a císařpán i vojáci po něm sahali, udělal Rumcajs jemný loupežnický hmat a sundal císařpánovi z hlavy jenerálskou čáku. Pak si ještě sáhl pro zlatou pokrývku, co na ní císařpán seděl. A rychle vyběhl po větvích nahoru k Mance. 
Tohle císařpána teprve jaksepatří dopálilo. Vytáhl z kapsy kostěnou píšťalku a zapískal na vojsko, co stálo kolem: 
„Pušky a karabiny! Kanóny a houfnice! Pumy a granáty! Án fajér! Pal! A rovnou na Rumcajse!“ 
Jenže než vojsko stačilo vystřelit, posadil si Rumcajs na hlavu císařpánovu jenerálskou čáku a přes Manku přehodil zlatě tkanou pokrývku. Na jednom konci provazu od Jokla uvázal smyčku a hodil ji na špičku jičínské věžové brány. Jen se tam smyčka zachytila, stiskl Rumcajs druhý konec provazu v zubech, srovnal si Manku do náruče, odrazil se celou rumcajsi silou a hopla z větve. 
Všecko vojsko dole si dalo pohov a jen se dívalo, jak se jim nad hlavou nese Rumcajs přes střechy a pořád dál směrem k Vídni. 
V císařském paláci ve Vídni zatím přecházeli tři komorníci a uklízeli salón. Větrali otevřenými okny a oprašovali dva trůny, větší pro císaře a menší pro císařovnu. Najednou si první komorník vzpomněl: 
„Jakpak asi dopadá v Jičíně vojna s Rumcajsem?“ 
Jen dořekl, šustlo něco oknem dovnitř a na větším trůně sedí císařpán v jenerálské čáce a na menším do zlata zahalená císařovna. 
Druhý komorník hned padl na koleno a uctivě zašeptal: 
„Vítám Vás, Vaše Veličenstvo. Můžeme gratulovat k vítězství v rumcajsím tažení?“ 
Jo,“ povídá milostivě Rumcajs pod jenerálskou čákou. 
I Manka z brokátu pípla: ,Jo.“ 
„Hurá!“ vykřikl třetí komorník. Kývl na připravenou muziku a ta spustila písničku na oslavu. 
Rumcajs chvíli poslouchá, ale pořád jako by se mu něco nezdálo. Podmračil se a povídá: 
„Dost.“ 
Komorníci se podívali jeden po druhém. Ještě nikdy se nestalo, aby císařpán zarazil oslavnou muziku zrovna v nejlepším. 
V tom už ale Rumcajs císařsky poručil: 
„Vyhlašuju novou písničku na oslavu. Tuhletu: V Jičíně troubili, až se kolem rozléhalo!“ 
Císařská kapela to hned začala hrát. 
Komorníci stáli v pozoru. 
A kam až ta písnička zaléhala, všichni smekli čepice. 
Když kapela dohrála, tři komorníci se zeptali, co Jejich Veličenstva poroučejí dál. 
„Odejdeme do svých komnat,“ povídá Rumcajs. 
Vzal Manku za ruku a šli spolu domů, do Čech, do jeskyně v lese Řáholci.