Rumcajs - 8. Jak šel Rumcajs na dýně

Loupežnická strava je jednoduchá, trocha polívky, placky ze zrna mletého mezi dvěma kameny, jen někdy maso vařené v kotli nebo pečené na mátě. A tak jednou po obědě se Rumcajs zakuckal slinou. 
„Copak je?“ povídá Manka. 
„Ale dostal jsem chuť na dýni.“ 
„Taky bych si dala říct. Kdy já naposledy jedla dýni máčenou v medu lesních včeliček,“ polkla Manka. 
„Tak já pro ni jdu,“ povídá Rumcajs. 
Míří k dýňovému poli pod Řáholcem a vtom ho potkala obyčejná příhoda. Uslyšel veliké ptačí naříkání, a když se podíval blíž, byla to kavka chycená do trní. Opatrně ji vysvobodil, narovnal jí peří a povídá: 
„Příště si dávej pozor, kam lezeš.“ 
Kavka po něm mrkla okem a odpověděla: 
„Příště si dávej pozor, kam lezeš.“ 
„Co bys mi taky mohla říct jinýho, když jsi jen opakovači pták,“ zasmál se Rumcajs a šel dál. 
Došel až na pole. Dýní tam rostlo utěšeně. Rumcajs si očima vybral tu největší. Obejmul dýni a chce ji ukroutit od stopky, když vtom ho někdo popadl za ruce. Za dýní číhal jičínský rychtář Fištula. Cvaklo to a Rumcajs má ruce v železných brazoletkách. 
„Jdu po Tobě od té chvilky, co jsi, Rumcajsi, urazil slovutný nohy starosty Humpála,“ povídá Fištula spokojeně. „A teď jsem Tě chytil na dýni.“ 
Z brazoletek by se byl Rumcajs snadno vykroutil, kdyby nebyly z broušené ocele a nezadíraly se do kotníků. 
Rychtář Fištula vzal Rumcajse pod rukou a vede ho do vězení. 
Udělali sotva pár kroků, když vtom přilítla kavka. Byla to ta, co jí Rumcajs pomohl z trní. Sjela dolů povětřím, div nevlítla Fištulovi do vousů. 
„Dej si na mě pozor!“ povídá jí Fištula. 
„Dej si na mě pozor!“ řekla na to kavka a byla tatam. 
Rychtář Fištula potom Rumcajse zavedl do nejvyšší komůrky městského vězení. Uprostřed komůrky stojí tlustý sloup z kamene. Když se za ten sloup někdo postaví, není z něho na žádné straně vidět ani kousek. Okýnko je tam jako čtyři dlaně a v něm tvrdá mříž. 
Fištula si ale nevšiml, že okolo mříže poletuje kavka. 
„Tak si to vězení, Rumcajsi, ve zdraví užij,“ povídá na rozloučenou a přirazil dubové dveře. 
Manka zatím doma stočila do hrnce med od lesních včeliček a čekala na dýni. Rumcajs nejde a nejde. V tom něco šustlo před vchodem do jeskyně a k Mance kráčí kavka. Je celá černá a smutně povídá: 
„Tak si to ve vězení, Rumcajsi, ve zdraví užij.“ 
Manka si kavku poslechla a hned věděla, že je s Rumcajsem zle; odstrčila hrnec s medem a rozběhla se rovnou do Jičína. Myslela si, že zas něco Rumcajsovi vyvedla kněžna Majolena. 
Ve vězení zatím bylo všecko, jak vždycky bývalo. Fištula se přišel podívat nahoru do komůrky, jestli vězeň nezamýšlí něco nekalého. 
Rumcajs chodí kolem dokola sloupu a ničeho si nevšímá. 
Rychtář Fištula chvílemi zkoušel na všelicos zavést řeč, ale Rumcajs jako by neslyšel, chodí dokola kolem sloupu a brouká si písničku o jednom krásném zámku nedaleko Jičína: 
„Tradadáda dadadáda dyjadáda trádadá.“ 
V tom přiletí kavka. Opatrně mrkla očičkem po Fištulovi a usadila se na mříž v okýnku. Chvíli Rumcajse poslouchá a pak po něm spustí: 
„Tradadáda dadadáda dyjadáda trádadá.“ 
„Můžeš si dát s kavkou duetko, Rumcajsi,“ zabručel rychtář Fištula, zařinčel klíči, přibouchl za sebou dubové dveře a šel obhlídnout ostatní vězně. 
Jen Fištula odešel, ozvala se dole pod vězením Manka. Na zámku se na Rumcajse nedoptala. tak hned druhé na řadě bylo vězení. Manka zaklepala dole na bránu a zavolala: 
„Rumcajsíčku, jsi tam?“ 
Rumcajs přiskočil k okýnku a už se na sebe dívají přes mříž. 
„To je výška!“ povídá dole pod okýnkem smutně Manka. 
Rumcajs jen bezmocně zahromoval, až mu hřmělo ve vousech: 
„I kdybych vylomil mříž, tak hluboko dolů bych se zdráv nedostal!“ 
Nikdo z těch dvou si nevšiml, že okýnkem do komůrky vlítla kavka z trní. 
Fištulu zatím pořádně dopálilo, že mu Manka nahlas pláče zrovna u vězení. Vypravil se proto znovu nahoru na Rumcajse. 
Otevřel dubové dveře a rozhlíží se po komůrce. 
„Slyšíš mě, Rumcajsi? Žeň tu svou ženskou od vězení!“ 
Rumcajse tam sice nikde nevidí, ale za sloupem se ozývá známá písnička: 
„Tradadáda dadadáda dyjadáda trádadá.“ 
Jde to pořád dokola a rychtář toho má plné uši: 
„Tradadáda dadadáda dyjadáda trádadá.“ 
V rychtáři Fištulovi přiskočila k jedné zlosti druhá, zařinčel klíči a křikl: 
„Hromdudy, Rumcajsi, jinou neznáš?“ 
Písnička zpívá dál. 
Fištula skočil za sloup, aby ji Rumcajsovi přetrhl. 
Jenže na druhé straně sloupu sedí na skobce jen kavka, mrká na Fištulu očičkem a vyzpěvuje rumcajsím hlasem: 
„Tradadáda dadadáda dyjadáda trádadá.“ 
Rumcajs zatím Fištulovi za zády vypálil pootevřenými dveřmi z komůrky.