Sasanka

V dalekém království děťátko měli,
jeho jménu se mudrci přeli,
až jedna předobrá a krásná víla,
děťátku jméno přec vymyslila.

Do vínku dala jí něhu a krásy dost,
by rostla rodičům vždycky jen pro radost.
Na počest Sasanky hostina byla skvělá,
k ní pozvat knížata všechna se měla..

Všechny je sezvali, co jich v zemi měli,
jednoho knížete pozvat však přec je zapomněli.
Vysoko v horách sídlo jeho stálo,
jako by u nebe viset se zdálo.

Starý ten kouzelník zahořel lítostí,
k hostině dostal se ve shluku hostí,
a když pak zábava nejlepší byla,
tu ústa zlostníka kletbu vychrlila.

„Za to že mne jste k hostině nepozvali,
dítěti vašemu život jste vzali.
Až dítě vaše dvacet let dosáhne,
kletba má život jeho zasáhne.

V květinku změní se, bude růst v lese.
Jak jsem řek, stane se než se večer snese.“
Sotva to dořekl, hned zmizel pak,
slunce se schovalo za černý mrak.
Na hradě hrůzou všechno se chvěje,
jen malá Sasanka tleská, se směje,
vesele brouká, zlobu lidskou nezná,
neví že za pár let na sobě ji sezná.

Sasanka rostla ve krásné dítě,
každý jí miloval lásku k ní cítě,
do ohně pro ni skočit by chtěl
každý kdo příležitost poznat ji měl.

Král dal už rozhlásit po celém světě,
kdo zbaví princeznu moci té kleté,
že mu dá dítě své, království celé,
dary že přidá cenné a skvělé.

Na zámek přišly učenců celé řady,
žádný však nepřines pomoci, rady.
Princezna vzrostla ve velkou krásku,
v srdéčku cítila rozkvétat lásku,

k jednomu princi, krásnému hochu
a tu král doufal v naděje trochu,
že kdyby princovi Sasanku dal,
že by snad kouzelnou kletbu z ní sňal.

Bohatá, veliká svatby to byla,
jaké princezna žádná nesnila.
„Dvacet roků právě uplynulo,
zlé kletby kouzlo snad pominulo,“
volá král, hodiny půlnoc když odbily.
Přítomní na zdraví princezny připili.
Princezna s princem do komnat odešli
a hosté ku spánku se taktéž rozešli.

Zatím co všichni spali a spali,
divné se věci do rána staly.
Princezna s princem večer si lehla,
do rána po ní zem jak by slehla.

Plakal princ, plakal král,
princeznu hledali,
po zámku, v okolí,
pokoj si nedali.

Až jednou z jara si do lesa zašli,
princeznu SASANKU kvésti tam našli.

Král umřel dávno už v bolesti, hoři,
princ také utonul v žalosti moři,
jenom ta Sasanka bolest svou vypráví,
z jara když usedne pod keřem do trávy.

Zdroj:http://www.termiter.cz/dokuwiki/janinciny-pohadky