Sedláček a medvěd

Přijel sedláček na pole a dal se do orání. V tom vyšel z lesa medvěd a bafl na něho:
„Sedláčku, sedláčku, já Tě sním!“
„Nedělej to, medvěde! Radši spolu zasejeme řepu. Až vyroste, rozdělíme se o úrodu rovným dílem.“
„Tak dobře,“ souhlasil medvěd, „dáme se do toho.“
Společně zorali pole, společně zaseli řepu. Vyrostla řepa veliká, hladká, jako med sladká.
Sedláček a medvěd se začali dělit.
Sedláček se ptal:
„Jaký díl úrody si vezmeš, medvěde? Ten pod zemí, nebo nad zemí?“
Medvěd řekl:
„Dej mi ten nad zemí!“
„Dobře, ať je po Tvém, vem si ten nad zemí.“ A sedláček dal medvědovi chrást a všechnu řepu si odvezl domů.
Medvěd se dal do jídla, přežvykoval, přežvykoval, ale chrást mu ani trochu nechutnal. Vypravil se tedy za sedláčkem a povídal:
„Dej mi okusit z toho, co se urodilo pod zemí!“ Sedláček přinesl řepu.
Medvěd ji snědl a rozzlobil se:
„Ty jsi ale filuta, sedláčku. Tvoje úroda je dobrá, sladká, ale moje se nedá jíst. Víckrát už si vršky nevezmu.“
Na druhý rok zaseli medvěd a sedláček pšenici. Vyrostla jim pšenice jedna radost.
Když začali kosit, medvěd se hlásil o své právo:
„Dej mi můj díl, sedláčku, ale spravedlivě, bez šizení!“
„Toseví, jen mi řekni, co si letos vybereš.“
„Letos chci to, co se urodilo pod zemí.“
Sedláček se s ním nehádal, sebral klasy a medvědovi nechal kořínky. Doma pšenici semlel na mouku, napekl z ní pirožky, posadil se a dal se do hodování.
Medvěd přitáhl kořínky do brlohu, dal se do jídla, přežvykoval, přežvykoval, ale rozkousat je nemohl. A tak pochopil, že si zase vybral špatně. Náramně se rozzlobil a od té doby už se sedláčkem neoře ani neseje.

Zdroj:www.abatar.cz