Sedm havranů

Za starých časů žil myslivec, který měl sedm synů. Byli to pěkní chlapci, ale rozpustilí až.
Jednou si matka s chlapci nevěděla rady a vykřikla:
„Bodejž by z Vás byli havrani!“ Sotva to dořekla, chlapci se proměnili v havrany a odletěli. Smutno pak bylo u myslivců.
Po dvou letech se jim narodila dceruška Boženka. Nikdy se nedověděla, že měla sedm bratrů, ale jednou našla na půdě jejich šaty a tenkrát jí rodiče všechno řekli.
Boženka se rozhodla, že půjde bratry hledat. Maminka jí dala svůj prsten, aby ji poznali. Děvče bloudilo světem, až uvidělo malou chaloupku plnou záře. Zaklepalo a tu otevřel dveře krásný mládenec ..... Slunce. Boženka mu řekla co hledá a mládenec Slunci ji pověděl:
„Nevím nic o Tvých bratřích, ale třeba je bude znát bratr vítr.“ Zavedl ji k němu.
Vítr pravil:
„Nikdy jsem o nich neslyšel, ale snad o nich bude něco vědět bratr měsíc.“ Vzal Boženku do náruče a letěl s ní k bratru měsíci.
„Vím o nich,“ řekl měsíc, „ale bude těžké je vysvobodit. Když však chceš, ukáži Ti cestu.“ Vedl ji na vysokou horu a ukázal vzdálený zámek na vysoké hoře. Po těžké pouti Boženka došla do zámku, který byl docela prázdný. V jednom sále však našla stůl a na něm sedm talířů, sedm sklenic a sedm příborů.
Boženka nachystala na každý talíř jídlo a k jednomu položila maminčin prsten. Za chvíli zašuměla křídla a oknem vlétlo sedm havranů. Poměnili se v jinochy a sedli za stůl. Nejstarší našel matčin prsten. Našli pak i Boženku a řekli jí:
„Chceš-li nás vysvobodit, budeš mít těžkou práci. Naseješ len, natkáš plátno a ušiješ sedm košil. Za tru dobu ale nesmíš ani slůvko promluvit.“
Boženka slíbila. Jednou, když byli bratři pryč, zabloudil do zámku nějaký princ. Boženka se mu zalíbila a hned ji chtěl za ženu. Když nemluvila, princ se mnoho neptal, posadil ji na koně i s rozešitými košilemi a odvezl ji do svého zámku. Jeho matka však byla čarodějnice a hodné děvče začala nenávidět.
Říkala, že Boženka není němá, ale že se schválně přetvařuje, protože je zlá a chce prince zabít. Ubohá dívčina se nesměla bránit ani slovem a princ ji dal zavřít do vězení. Tam došívala své košile a když došila sedmou, poslední, žalostí se rozplakala. Myslela, že zemře hladem. Ale v té chvíli zadupali na dvoře koně, dveře vězení se otevřeli a dovnitř vešlo sedm krásných mládenců a s nimi i princ, který se dověděl pravdu.
Boženčini bratři byli už osvobozeni. Posadili sestřičku na koně a pustili se k domovu. Staří rodiče se rozplakali radostí, když spatřili zase svoje děti. Od té doby žili všichni šťastně. Pro Boženku si brzy přijel její princ a slavili radostnou svatbu.

Zdroj:www.abatar.cz