Šnečí pohádky: 1. Šnek a hvězdička

Na jedné louce, žil šnek. Byl to normální šnek, jako každý jiný. Ale ten šnek byl zamilovaný. To je sice u šneka taky normální, ale tenhle šnek byl zamilovaný do hvězdičky. To už tak normální není. Každý den pracoval jako každý jiný šnek, ale v noci vylezl na nejvyšší kopec v okolí a čekal až hvězdička vyjde. A když vyšla tak ji začal zpívat. Šnek neuměl moc dobře zpívat, ale zpíval jí s láskou. Zpíval jí většinou celou noc. Až se hvězdička chystala zajít, řekl „Dobrou noc hvězdičko.“ A tolik si přál, aby mu hvězdička odpověděla „Dobrou noc šnečku“. Šnek nevěděl o hvězdičkách vůbec nic. A pak slezl z hory a zapojil se mezi ostatní šneky. Lezl, zastrkoval růžky a vystrkoval růžky, jak bylo potřeba. Ostatní šneci věděli, co každou noc šnek děla. A pokoušeli se mu to rozmluvit. Copak je to za výmysl, aby se šnek zamiloval do hvězdičky? A jen kroutili ulitami. Ale šnek jich nedbal. Znovu a znovu vylézal na horu a tam zpíval a zpíval. A hvězdička? Hvězdička byla vlastně taková obyčejná žlutá hvězda s hmotností 1,3 násobku hmotnosti slunce a zatím byla na hvězdu docela mladá (nějakých 2-3 miliardy let). Ještě před sebou měla asi 7 miliard let na hlavní posloupnosti a pak se z ní stane bílý trpaslík. Byla celkem šťastná a dalo by se říci, že doslova zářila štěstím. A o šnekovi, který jen pro ní každou noc zpíval se nikdy nedozvěděla .....