Šnečí pohádky: 4. Jak si šneček hrál

Byl jednou jeden malý šneček a ten stále něco vymýšlel. Jednou našel prázdný domek velkého šneka a velice se zaradoval. „To mám štěstí! Udělám si z domečku autobus. Nejkrásnější autobus v lese. Budu ho tahat za sebou a budu vozit broučky!“ 
Přimontoval k prázdnému domečku kolečka jako k autobusu. Domeček natřel na červeno a bílo, aby vypadal jako nový. Po stranách vyřezal okénka a do zadu napsal číslo. Nu, byl to nejkrásnější autobus v lese. 
To se všem líbilo! Hned se mu nabízeli druzí šneci, že budou autobus také vozit. Ale šneček, že ne. Chtějí-li, mohu se někam postavit a dělat že sebe stanice autobusu. To že mohou. 
Vida, to je nápad ..... Šneci se zaradovali a hned se rozjeli dělat stanice. Každý na jiné místo. Jeden na sebe napsal "Šnekov" a před stanici postavil stánek se sodovkou. Druhý se pojmenoval "Hlemýžďov" a zařídil si cukrářství. Další dva sehnali spoustu hraček a postavili se jeden na kopečku a druhý pod kopečkem. Ten první si dál nápis "Horní Hračkálov" a ten druhý "Dolní Hračkálov". Jistě si budou cestující u nich kupovat. Tomu docela nejmenšímu dovolil šneček, že může v autobusu dělat průvodčího a prodávat lístky. U autobusu byl nával. Když všichni nastoupili, zavoval ten docela nejmenší šneček: 
„Hotovo jedem!“ a zapískal jako opravdový průvodčí. 
Broučci si si sedli v autobusu k oknům a čekali, kdy pojedou. Ale autobus nic. 
„Proč nejdeme?“ divili se broučci. „Proč stojíme? Aši nemá benzín,“ říkali si. „Pročpak nás chce vozit, když nemůže? Vystupte, přece tu nebudeme sedět!“ A vystoupili. 
„Proč stojíš, šnečku? Proč jsi nás ošidil?“ hubovali. 
„Já že stojím?“ užasl šneček. „Já přece jedu největší rychlostí. Jen se dobře podívejte!“ 
Boručci se tedy dobře podívali, a opravdu! Autobus jel. Ale tak pomalu, tak pomaloulinínku, že to nebylo skoro ani vidět. Tu se teprve ťukli do hlavy a řekli si: 
„To jsme pytlíci! To jsem přece mohli vědět, že šnek nepojede rychleji než šnečí rychlostí, i když za sebe připne autobus!“ A šli do Šnekova, Hlemýžďova, do Dolního a Horního Hračkálova pěšky. Tam koupili dětem cukroví, sodovku a hračky a měli se dobře.
V autobusu zůstal jen ten nejmenší šneček. Dodnes tam děla průvodčího, prodává a proštipuje lístky. Žádní cestující tam sice nejsou, ale šneček si hraje, jako by jich tam bylo plničko. Každou chvíli zavolá: 
„Vystupovat!“ a hraje si, že všichni vystupují. A pak zavolá, „Nastupovat, jedeme!“ a prodává a proštipuje lístky znovu. 
A je mu dobře. 
Když někdy najdete prázdný šnečí domeček, podívejte se dobře, jestli v něm není malý šneček a jestli neprodává lístky. Kupte si jeden! Bude mít radost.