Šnečí pohádky - Vladimíři: 3. Podzimní ráno

„Co budeme teď dělat, když se nebudeme koupat?“ přemýšlel nejmladší šneček Vladimír, když otevřel oči a rozhlížel se kolem. Ráno bylo opravdu studené. Zcela jiné, než ta krásná teplá letní rána, která přímo vybízela ke koupání. 
„Co budeme teď dělat, když se nebudeme koupat?“ zeptal se nejmladší šneček Vladimír prostředního šnečka Vladimíra, který také právě otevřel oči. 
„Nevím, asi počkáme, až přehrada zamrzne a budeme bruslit.“ 
„Ale co budeme dělat při tom čekání?“ 
Babička se zájmem začala poslouchat hovor šnečků. 
„Tatínek Vladimír by nám mohl vyprávět pohádky,“ napadlo vypůjčeného šnečka Vladimíra. 
„Celé dny?“ podivila se babička Vladimír. 
Rozmluva šnečků už vzbudila všechny. Ale někteří šneci Vladimíři se raději rozhodli předstírat spánek. Jako třeba tatínek Vladimír. 
„Mohli bychom si prohlížet babiččiny herbáře,“ navrhl dědeček Vladimír. O kytky sice neměl žádný zájem, natož o květiny sušené, ale zato potřeboval babičku Vladimíra udobřit. Včera jí totiž řekl něco o vybledlém krunýři. A to je věc, která každého šneka Vladimíra prostě musí pobouřit. Že pobouření roste úměrně s věkem, ani nemusím podotýkat. 
„Pohádkybych klidně vydržel poslouchat celý den,“ souhlasil nejmladší šneček Vladimír. 
„Ale kdo by nám dělal salát k večeři?“ ozvala se zase babička Vladimír. 
„Mohli bychom konečně uspořádat šnečí závody,“ navrhla maminka Vladimír, která už nemohla vydržet mimo hovor.“ Tentokrát by snad nepřišel déšť a nerozmočil celou dráhu.“ Běžecké závody měly být už tak dávno, že snad ostatní šneci Vladimíři úplně zapomněli, že něco takového vůbec mělo probíhat. Maminka Vladimír ale se svou láskou ke sportu zapomenout nemohla. Jenže zkuste v parném létě dostat šnečky z vody. Stejně tak je těžké ukončit “hluboké přemýšlení” dědečka Vladimíra, a nebo “počítání sluníček sedmitečných, které jdou přes klacík na druhou stranu potůčku” babičky Vladimíra. 
„Třeba náhodou zamrzne docela brzo,“ nechtěl od svého návrhu odstoupit prostřední šneček. 
„Salát by mohl tatínek Vladimír míchat, zatímco bude vyprávět pohádku,“ věděl si rady nejmladší šneček a tatínek Vladimír pro jistotu začal tiše pochrupovat. 
„Minule jsem ani nebyla v tak skvělé formě jako teď, určitě bych vyhrála.“ 
„Nejvíc se mi líbí ta žlutá kytička z naší staré louky. Ta, co kvete právě když slézá sníh.“ pravil velmi přesvědčivě dědeček Vladimír. 
„Rána jsou tak studená, že bude led dřív, než si myslíte.“ 
„Nejdřív ale tatínek Vladimír musí nasbírat lístky a kořínky,“ řekl vypůjčené šneček Vladimír, „čím delší to bude pohádka, tím víc salátu tatínek udělá.“ Tatínek začal pochrupovat o poznání hlasitěji. 
„Nebo ta růžová, ta maličká, jak se jmenuje ..... .“ 
„Měli byste se taky zeptat tatínka Vladimíra, jestli Vám chce vyprávět,“ řekla babička Vladimír. Snahy dědy Vladimíra ani nebrala na vědomí. O jejím krunýři a vybledlosti nikdo nebude mluvit jedním dechem! 
„Tatínku Vladimíre!“ budil tatínka vypůjčený šneček Vladimír.“Budeš nám vyprávět pohádky, než zamrzne potůček?“ 
„Tatínku Vladimíre!“ pištěl nejmladší šneček Vladimír,“ budeš nám vyprávět pohádky, než uděláš salát?“ 
„Tatínku Vladimíre, že si uděláme běžecké závody?“ zatřásla s tatínkem maminka Vladimír. 
„Tatínku Vladimíre, že si uděláme krasobruslařské závody?“ zatřásl s ním z druhé strany prostřední šneček Vladimír. 
„Uááá .....“ probudil se tatínek Vladimír.“Říkali jste něco?“ 
„Ta bílá kytička se žlutými flíčky ..... .“ 
Všichni šneci a šnečci začali mluvit přes sebe. Jenomže tatínek Vladimír se neprobudil jen tak! Všechno si pořádně promyslel. 
„Já Vám řeknu, co uděláme!“ řekl a udělal dramatickou pauzu. Nikdo už napětím ani nedýchal.“Uspořádáme si karneval!“ 
To bylo něco. Tím tatínek Vladimír všechny tak překvapil, že na pohádky, salát, běžecké závody, bruslení, vybledlé krunýře a herbář dočista zapomněli. S čímž samozřejmě tatínek Vladimír počítal. 
„Zítra večer bude průvod masek.“ řekl tatínek Vladimír. „Ten, kdo vyhraje, ten si může vybrat, kterou pohádku bude chtít slyšet, a já mu jí budu vyprávět.“ 
To byla pravá šnečí výhra. Protože, jak všichni dobře víme, šneci Vladimíři pohádky milují k zbláznění.