Soudce Šemjak

Stalo se u nás doma, že žili dva bratři. Jeden byl bohatý a druhý chudý. Jednou přišel chudák vyprosit na boháči koně, s kterým by si dojel do lesa pro dříví. I dal mu boháč koně. Ale chudák začal prosit i o chomout. Boháč se na bratra rozhněval a chomout mu nedal. Usmyslel si tedy chudák, že zapřáhne tahounka za ocas. Tak také udělal. Přijel do lesa a naložil plný vůz dříví, že ho ani kůň utáhnout nemůže. Vrátil se domů, otevřel vrata, ale zapomněl je zahradit; vrata se přivřela a utrhla kobyle ocas. Bohatci přivedl koně bez ocasu. Boháč, jak to uviděl, koně nepřijal a podal na chudáka žalobu k soudci Šemjakovi, který byl znám svou nespravedlností. Ubožák vidí, že na něho dolehla nová bída. Dobře věděl, že v každé soudní při je chudák už předem odsouzen, a vyplatit se není čím. 
Oba bratři se vydali na cestu k soudci Šemjakovi. Když je zastihla noc, zašli oba na nocleh k bohatému sedlákovi. Bohatce sedlák hostí jídlem a pitím, ale o chudáka ani okem nezavadí. Chuďas si vylezl na sýpku a odtud se na ně dívá, jak si hodují. Najednou se pod ním prkna prolomila, sletěl ze sýpky celou vahou na kolébku, ve které spalo dítě. A tak se k bratrovi přidal sedlák a oba jdou na chuďase podat žalobu k soudci Šemjakovi. 
Za nimi se smutně loudá chuďas. Šli a šli, až přišli na vysoký most. Chuďasovi se rozleželo v hlavě, že stejně smrti neujde, a skočil z mostu, aby skoncoval svůj bídný život. Pod mostem jel právě syn, který vezl chromého otce k bábě bylinářce. A chuďas při své smůle spadl rovnou do saní a starce zabil. Syn se hned sebral a jde podat žalobu k soudci Šemjakovi. Tak už jdou tři. 
Boháč přišel k soudci a žaluje, že chuďas mu vrátil vypůjčeného koně bez ocasu. Chuďas vzal těžký kámen a ukázal ho soudci za bratrovými zády, jako by říkal: 
„Podívej se, co Tě čeká, nebudeš-li soudit v můj prospěch.“ Soudce si pomyslel: Mohl by dát sto rublů za vyhranou při! Rozkázal tedy bohatci, aby dal chuďasovi koně do opatrování, dokud mu nenaroste nový ocas. 
Druhý byl na řadě sedlák se svou žalobou a žádá, aby byl chuďas souzen za to, že zabil dítě na kolébce. Ale chuďas zase zdvihl kámen a ukázal ho soudci za sedlákovými zády. Šemjak cítí, že kápne druhá stovka za vyhranou při, a rozkázal, aby sedlák poslal svou ženu k chuďasovi na tak dlouho, dokud se jim nenarodí druhé děcko; pak si prý můžeš odvést ženu i s dítětem. 
Třetí žalobu podává syn, kterému chuďas zabil otce na saních. Ale chuďas zase zdvihl kámen a ukazuje ho soudci. Ten už tuší v kapse třetí stovku a vynáší tento rozsudek: 
„Ty, chudáku, si stoupni pod most a ty, synu, skoč z mostu tak, abys chuďase zabil.“ 
Když bylo po soudu, poslal Šemjak svého sluhu k chuďasovi pro tři sta rublů. Ale chudák ukázal kámen a řekl: 
„Kdyby nebyl Šemjak soudil po mém, byl bych ho tím kamenem zabil.“ Sluha se vrátil k soudci a hned mu vyřizuje chuďasova slova. „Kdybys prý nebyl soudil v jeho prospěch, byl by Tě tím kamenem zabil.“ Soudce se pokřižoval: 
„Díky bohu!“ 
Chuďas přišel k bohatci, aby mu dal koně bez ocasu, jak soudce rozsoudil. Ale bohatci se to rozleželo v hlavě, a že mu koně nedá. V náhradu mu nutí pět rublů na penězích, tři věrtele žita a dojnou kozu. Chuďas na to přistoupil a navždy se udobřili. 
Potom přišel chuďas k sedlákovi, aby mu vydal ženu, jak ho soudce rozsoudil. Ale sedlák nabídl chuďasovi v náhradu padesát rublů, krávu s telátkem, kobylu s hříbátkem a Čtyři věrtele žita. Chuďas na to přistoupil a navždy se udobřili. 
Nakonec přišel chuďas k tomu synovi a vyzval ho, aby si šel stoupnout na most a skočil dolů, jak soudce rozsoudil. Ale syn si to rozmýšlí: Když skočím z mostu, jeho zabít nemusím, ale sám si mohu zlomit vaz. Nabídl chuďasovi v náhradu dvě stě rublů, koně a pět věrtelů žita. Chuďas na to přistoupil a navždy se udobřili.