Starý věchet

Byla jednou jedna stará žena, neměla muže, ale ráda by byla nějakého měla. Řekla si:
„První otep slámy, která spadne z půdy, ta bude mým mužem.“
Zanedlouho spadla z půdy otep slámy a teď měla žena muže.
Povídá mužovi:
„Muži, mám hodně vlny, půjdeš na trh a prodáš ji.“
Muž povídá:
„Kolik mám za ni chtít?“
„Co se na trhu platí,“ řekla žena.
Starý věchet šel na trh, vlnu v pytli. Potkali ho tři bratři a zeptali se:
„Dědo, copak máte v tom pytli?“
„Ale vlnu.“
„A co za ni?“
„Co se na trhu platí.“
„Na trhu se platí třikrát holí na hřbet.“
Starý věchet povídá:
„Když nedostanu za svou vlnu víc, spokojím se i s tím.“
Každý bratr mu dal tedy pěkně holí na hřbet a Starý věchet šel domů. Povídá žena:
„Tak cos dostal za vlnu?“
„Třikrát holí na hřbet.“
„Muži, ale to Tě napálili!“
„Nevadí, i já je mohu napálit.“
Starý věchet šel do lesa, chytil vlka a šel s vlkem na trh. Potkal zase tři bratry a ti se ho ptali:
„Dědo, co to máte?“
„To je náramný beran, jenom rohy si urazil.“
„A co za něj?“
„Deset tolarů.“
Bratři mu dali deset tolarů. Jenom se pohádali, kdo ho má nejdřív pustit ke svým ovcím. Starý věchet řekl:
„Nejstarší z Vás ho musí dostat nejdřív.“
Nejstarší odvedl berana ke svému stádu a ráno měl všechny ovce zadávené. I druhý bratr ho pustil ke stádu a vedlo se mu stejně a třetímu nejinak. Tu se bratři hrozně rozzlobili a rozhodli se, že starého zabijí, když je tak podvedl. Starý věchet však měl nos a čichal, že se něco chystá. Vytáhl nejlepšího koně z chléva, roztáhl pod ním prostěradlo a strčil mu pod ocas tolar. Když bratři přišli, uviděli koně na prostěradle. Starý věchet se hrabal v koňském trusu. Ptali se:
„Dědo, co tu hledáte?“
„Ale hledám tolary. Každé ráno najdu pod tímhle koněm pár tolarů.“
Bratři řekli:
„Takový kůň se nám líbí, co za něj?“
„Pod sto tolarů ho nedám,“ řekl Starý věchet.
Bratři koupili koně a nejstarší ho vzal hned domů. Podestlal mu nejkrásnějším plátnem a zrána se běžel podívat na tolary. Našel jenom hnůj a zkažené plátno. I řekl svým bratřím:
„Starý věchet nás zase podvedl.“
Ale bratři odpověděli:
„Ty nemáš štěstí, v tom to vězí. Jen nech, zkusíme to sami.“
Vzali si koně, nejdřív ten druhý a pak i ten třetí, podestýlali mu a počítali, kolik peněz jim kůň nadělí, ale kůň nic, ani krejcárek. Tu se bratři ještě víc rozzlobili a řekli si:
„Teď to ale dědovi spočítáme!“
Pobrali cepy a vidle a za Starým věchtem. Věchet právě porazil prase a nacpával jelita. Jak viděl za oknem bratry, pověsil ženě čerstvé krvavé jelito kolem krku a rychle se s ní domluvil. Sotva bratři vstoupili, začal volat:
„Hni sebou, utři židle, moji páni kupci nás přišli navštívit.“ Ženě se nechtělo. Starý věchet zvedl nůž a vykřikl:
„Tu máš za svou neposlušnost!“
A píchl do jelita, až krev vystříkla. Žena padla jako mrtvá. Starý věchet si z toho nic nedělal. Vytáhl z kapsy píšťalku a třikrát zapískal. Jak pískl potřetí, žena vstala a začala hosty obskakovat. Bratři žasli a povídali:
„Dědo, jak to děláte?“
Starý věchet odpověděl:
„To je píšťalkou. Když mě žena nechce poslouchat, tak ji bodnu, potom zapískám, žena obživne a dělá všechno, co chci.“
„Tu píšťalku nám musíte prodat,“ řekli bratři. „Naše ženy málokdy poslouchají, hodila by se nám. A co za ni?“
„Sto tolarů, míň ani groš.“
Bratři mu vyplatili tolary. Jakmile nejstarší přišel domů, hned chtěl píšťalku vyzkoušet.
„Zavolej mi pacholka,“ řekl ženě.
„Volal sis ho každý den sám, zavolej si ho dneska taky,“ řekla žena.
Nejstarší bratr vyskočil, bodl ji nožem a žena padla. Teď se dal do pískání a pískal na píšťalku celou noc, ale ženu neprobudil. Byla mrtvá. Pak to zkusil i druhý i třetí, ale žádnému píšťalka nepomohla.
„Teď ať se děda těší,“ křičeli a hnali se k domu, kde Starý věchet bydlil.
„Kde máš muže?“ volali na jeho ženu.
„Oběsil se mi.“
„A kdepak?“
„Venku na zahradě.“
Bratři běželi na zahradu a mysleli, že je chce Starý věchet zase podvést. Ale tu spatřili na větvi stromu viset starý věchet.
„Tu to máme,“ řekli bratři, vrátili se domů a víc se o starý věchet nestarali.