Štěstí a neštěstí

Byl jeden chudý člověk. Neměl ani dobytek, ani nářadí. Jen kupu dětí. Když přišlo jaro, neměl čím orat. Ostatní jeli na pole s pluhem. Chudák vzal na rameno motyku a šel. Po cestě potkal dvě krásné panny. Jedna se jmenovala Štěstí a ta druhá Neštěstí. Chvíli si ho prohlížely a pak mu zastoupily cestu:
„Kam jdeš, člověče,“ usmála se jedna z nich.
„Mé zlaté panenky, potkalo mne neštěstí. Nemám čím orat. Nevím, jak bych uživil své děti.“ Krásné panny přikývly a řekly:
„Něco Ti darujeme.“ Panna Štěstí se obrátila na pannu Neštěstí. „Když je tento člověk Tvůj, něco mu daruj.“ I darovala mu Neštěstí pět zlatých. „Jdi domů a kup si vola. Budeš mít čím orat.“
Chudák přišel domů a schoval peníze do hrnku se solí. Druhý den přišla sousedka, bohatá selka.
„Nemám doma ani špetku soli. Trochu bych jí potřebovala,“ řekla selka.
„Tamhle stojí hrneček. V něm je sůl,“ řekla chudákova žena. A selka si hrneček i se solí odnesla. Když přišel chudák domů, začal hledat hrneček se solí. Ptal se ženy, ale ta o žádných penězích nevěděla. Přiznala se, že hrneček se solí odnesla sousedka selka. Chudák běžel za selkou, aby mu peníze vrátila. Selka se jen smála. Kde by on, chudák, vzal tolik peněz. Chudák nevěděl, co počít. Nikdo mu nevěřil. Vypadalo to, že nemluví pravdu a že je chce neprávem získat. Tak přišel chudák o peníze, které dostal od Neštěstí. Plakal, ale nikdo mu nepomohl. Vzal tedy motyku a šel znovu na pole. A opět potkal krásné panny. Ani je samým žalem nepoznal. Ale ony poznaly jeho. I ptaly se ho, jako prve. A on jim odpověděl jako předtím. Neštěstí mu po chvilce váhání darovalo 10 zlatých.
Chudák přišel domů a schoval peníze mezi jetel. Bál se, že je někdo najde. Druhého dne přišla zase bohatá selka a prosila o trávu pro jejich telata. Chudákova žena jí ji ráda dala.
Chudák spěchal domů. Těšil se, až peníze přepočítá. Ale když neviděl jetel, běžel za ženou. Jak vkročil do světnice začal hubovat. A zase bylo jako předtím. Chudákova žena plakala, že nic nevěděla. Selka se chudákovi smála, ale chudák se práva nedovolal. Nikdo mu nevěřil. Chudák přestal věřit, že je nějaká spravedlnost. Vzal motyku a odešel na pole. Cestou potkal opět ony dvě krásné panny. Panny se zastavily a vyptávaly se chudáka, co ho všechno potkalo.
„Vidíš,“ řeklo Neštěstí druhé panně, „moje dary tomuto chudákovi neprospívají. Daruj mu něco Ty!“ Štěstí se usmálo a darovalo chudákovi dva groše a řeklo:
„Jdi k řece, budou tam lovit ryby, ale žádné nechytí. Popros, aby na Tvoje štěstí vytáhli sítě.“
Chudák udělal, co mu Štěstí poradilo. Poprosil rybáře, aby na jeho štěstí vytáhli sítě. Jakmile rybáři začali sítě vytahovat, bylo v nich najednou tolik ryb, že je neměli ani kam dávat. Rybáři byli tak překvapení, že se ho ptali, co mu mají dát.
„Prodejte mi ryb za dva groše,“ usmál se chudák. I prodali mu za dva groše jednu rybu a druhou mu k tomu přidali darem. Chudák vzal obě rybky a šel domů. Dal je ženě, aby je uvařila. Ale ženě bylo rybek líto a nechala je na živu. V tom jel vesnicí bohatý pán, který byl velmi smutný. Když uslyšel od chudáka, že má dvě rybky, které dokážou každého rozveselit, bohatě ho odměnil a rybičky si odvezl s sebou domů. Tak nalezl chudák své štěstí jen pomocí dvou grošů.