Tatínek

Žil byl jeden král žil na celém zámku jen on a jeho jediná dcera princezna Radana. Král vládl dvěma královstvím severnímu a jižnímu. Jednoho dne k němu přišel zvláštní mladík a řekl mu že v jeho zemí se nachází květina která ukrývá další království. Král nečekal vydal se z podivením mladíkem ke květině. Když se před ní ocitli najednou se otevřela a král i z mládím chlapcem vešel když uviděl krásu zdejšího království rozhodl se že u stane jeho králem. Pokračoval dál až zámku který vypadal jako velká skříň z velkým balkónem. Když se král díval myslel že vidí špatně. Zaklepal a vešel i z chlapcem dál. Ocitl se před králem byl starý a zřejmě už mu ubývalo sil. Zdravím jsem král Květoslav řekl král květiny. Já jsem král Tvrdohlav. Řekl král z venku. Co žadaš? Králi. Zeptal se. Inu rád bych byl král tvé země . Řekl rovnou. Ale víš že nic není za nic. Mám podmínku máš dítě? Zeptal se Květoslav. Ano dceru mám je jako růže tolik octinu má že jiná dívka to nepozná. Inu dej mi dceru za ženu a já te králem zde jmenuju. Řekl Květoslav. Nejsi na ni trochu star však jak před hrobem se zdáš. Řekl Tvrdohlav. Nestarej se o mě zdraví tis přišel a chceš království já jen podmínku ti dávám buď ber nebo zmiz jak ten pekelný hmyz. Inu dobrá prima ale nevím co dcera na to. Zeptej se jí a přijdeš na to. Za tři dny vás oba čekám jak nepřidáte zmizim z vašeho světa. Řekl Květoslav. A král Tvrdohlav odešel domů vše pověděl své dceři ta zavřela se vzteky nechala projít si to hlavou a souhlasila z touhle podivnou svatbou když došli do zámku krále Květoslava ani podívat se na něj nemohla. Odporní jí byl a to sním měla celi život žít. Když ano si řekli otec království dostál. A princezna ani manžela vidět nechtela. Každý den vždy v noci se jí zdálo jak utekla a vzala si jiného. Až do ne kdy krásného tajemného může poznala až do dne kdy se do něj zamilovala dlouho se stikali až jednou zmizel princezna byla celá zoufalá a král manžel jen tajemství ukrýval že on byl tím tajemnim mužem že z lásky z krásný zas být může. Milá má já jsem láska tvá co pak mě nepoznáš. Princezna se zamračila. Ty to mu nevěřím. Sotva zapadlo slunce král omládl a princezna na něj nevěřícně koukala jsi to tý. Řekla a políbila ho od té doby král už nebyl star ale plinul mu čas jak měl a to je konec

Autor:Ja

Zdroj:Ja