Tři hadí lístky

Byl jednou jeden chudý muž a ten měl syna, který si jednoho dne řekl, že svému otci nebude dál na obtíž a vydá se do světa, aby tam zkusil štěstí a vydělal si svůj denní chléb. Otec mu dal požehnání a se smutkem v srdci ho do světa pustil. Tenkrát vedl král té země válku, a tak se jinoch nechal naverbovat a táhl pak s vojskem do bitvy, která se ukázala jako velmi zuřivá a nebezpečná, odevšad pršely kulky a k zemi padali mrtví kamarádi. Když padnul i velitel a zbývající vojáci se dali na útěk, tu si dodal odvahy, vykročil vpřed a křikl na kamarády, že on nedá své vlasti zahynout, a vrhl se do protiútoku. Ti, když to viděli, ho následovali, a tak nakonec nepřítele na hlavu porazili. O tomto statečném činu se doslechl i král; bohatě hocha odměnil a učinil ho prvním ministrem ve své říši.

Král měl dceru, která byla velmi krásná, ale také velmi zvláštní. Složila kdysi takový slib, že si vezme za muže jen toho, kdo jí slíbí, že když zemře dříve než on, nechá se s ní živý pohřbít. „Musí mne milovat z celého srdce“, říkala: „takže život beze mne pro něj pak ztratí cenu.“ Sama byla připravena udělat totéž, kdyby její muž zemřel první; vstoupila by do hrobu s ním. Tento podivný závazek mnoho nápadníků odradil, ale jinoch byl její krásnou tak omámen, že na nic nedbal a nechal se ohlásit u jejího otce. Král se ho tázal, jestli ví, co činí a on mu vyprávěl o své velké lásce, která žádného nebezpečí nedbá. Král tedy dal svolení a ve vší nádheře se konala svatba.

Novomanželé žili v lásce, štěstí a spokojenosti, když tu jednoho dne mladá královna těžce onemocněla a žádný lékař jí neuměl pomoci, takže umřela. Teprve nyní se její muž vyděsil slibu, že živý ulehne do hrobu s ní. Ale nebylo zbytí, starý král dal hlídat dveře jeho komnaty strážemi, a tak byl vydán svému osudu.

Přišel den, kdy mrtvou uložili do královské hrobky, přivedli jejího muže, zavřeli za ním dveře, které opatřili těžkou závorou. Vedle rakve stál stůl a na něm čtyři louče, čtyři bochníčky chleba a čtyři lahve vína. Jakmile tyto zásoby spotřebuje, bude mu souzeno zahynout. Seděl tam zahalen ve smutku a bolesti, každý den snědl kousek chleba, vypil hlt vína a čekal na blížící se smrt.

Jednou, když tam seděl a upřeně hleděl před sebe, uviděl hada, který se plazil z jednoho kouta hrobky k mrtvé, a protože si myslil, že ji chce kousnout, popadl svůj meč a rozťal ho na tři kusy. Za malou chvíli spatřil druhého hada, který se, když uviděl svého druha rozsekaného na kousky, odplazil pryč. Brzy se však vrátil a nesl v tlamě tři zelené lístky. Pak vzal tři hadí kusy, složil je, jak patřily k sobě a na každou tu ránu přiložil vždy jeden z těch lístečků. V mžiku se ty hadí díly spojily a najednou se had pohnul a byl opět živý a rychle oba zmizeli. Ty kouzelné lístky zůstaly ležet na zemi a on si pomyslil, že když dokázaly znovu oživit hada, pomohou možná i člověku.

Vzal ty lístky a jeden položil mrtvé na ústa a ty druhé dva na oči. A pojednou začala jejími žilami opět proudit krev, do tváře jí vstoupila červeň a vrátil se jí dech, otevřela oči a ptala se, kdeže se to ocitla. Tu jí muž vše vypověděl, jak umřela a on ji ze spánku probudil. Pojedli zbytek chleba a vypili víno, a když nabrali sil, začali bušit do brány hrobky a volat o pomoc. Stráže ten hluk uslyšely a hlásily to králi, který dveře osobně otevřel a našel je oba zdravé a živé. Ty tři hadí lístky mladý král uschoval u věrného sluhy a dal mu ponaučení, aby o ně pečoval jako o oko v hlavě, může přijít čas, kdy se budou hodit.

 S mladou královnou se udála ale změna, s tím oživením se vytratila láska k jejímu muži, a když se po čase vydali na cestu k manželovu otci a nalodili se, zcela zapomněla nejen na svou lásku, ale i na vděčnost, že byla zachráněna od smrti, a zahořela prudkou vášní k lodníkovi. Když jednou muž ležel a spal, zavolala královna lodníka do kajuty, popadla spícího za hlavu, lodník ho vzal za nohy a hodili ho společně do moře. Když ten zlý skutek dokonali, královna lodníkovi poručila, ať loď obrátí k domovu, svému otci řekne, že její muž cestou zemřel, a svého milého vychválí tak, že ji otec za něj jistě provdá.

Smůla byla, že to vše viděl a slyšel manželův věrný sluha. Nepozorovaně si vzal malou loďku a plul za svým panem, vylovil jeho tělo a pomocí kouzelných hadích lístků, které mu přiložil na ústa a oči, ho opět přivedl k životu. Veslovali pak společně ze všech sil dnem i nocí, a protože malá loďka je lehčí a rychlejší, byli u krále dříve než ti zlolajníci. Král se podivil, když uviděl mladého krále přicházet samotného, a když mu ten vypověděl o špatnosti jeho dcery, velmi se zarmoutil, neboť tomu, že se jeho milovaná dcera tak změnila, nemohl uvěřit. Ale pravda se měla brzy ukázat, a tak se ti dva zatím ukryli ve vedlejší komnatě.

Brzy potom připlula královská loď a nevěrná žena zarmouceně spěchala ke králi, aby mu vypověděla o velikém neštěstí, kdyby nebylo lodníka, který ji přispěchal ku pomoci, kdo ví, jak by dopadla. Ale král jí pravil, že umí navracet mrtvé k životu, a otevřel dveře komnaty, kde byli schováni její muž a věrný sluha. Královna, když je spatřila, zůstala jako omráčena bleskem, pak padla na kolena a prosila o milost. Ale otec jí pravil: „Pro tebe není žádná milost, neboť tvůj muž byl pro tebe připraven zemřít a navrátil ti život, ale ty jsi ho proradně zabila ve spánku a teď za tento skutek dostaneš náležitou odměnu.“

Tak mladou královnu s milencem naložili na děravou loď a poslali na moře, kde se záhy oba utopili ve vlnách.