TŘI MĚSÍČNÍ CHLUPY

Jednou jedna velká voda, až to bylo k nevíře, malé štěně vyplavila do chaloupky uhlíře. Haf-sudičky k němu přišly, sotva měsíc vyšel, princeznu mu přisoudily, jenže král to slyšel! Z mrňouska pak vyklubal se statečný psí brach bez erbu a bez koruny – přesto z něj šel strach. Pro chudáka moje dcera není zkrátka k mání, rozhodl král nelítostně a hned napsal psaní: Poslíčkovi s dopisem, než se vrátím domů, něco na krk uvažte, dávám souhlas k tomu! Pak ho poslal s tímto vzkazem na královský hrad, a jak vyzrál na sudičky, chtělo se mu smát. Švarný posel splnil úkol dá se říci na jedničku, na krk mu tam uvázali rozpustilou princezničku. Král jen zavyl, když to zjistil, vzteky jenom supí: Bude tvá, až přineseš mi tři měsíční chlupy! Psí chlapík jen pousmál se, protáhl se vrátky: Žádný problém, pane králi, coby dup jsem zpátky. Žába, had a převozník ho sice trochu pozdrželi, jinak se však vrátil s chlupy silný, šťastný, krásný, smělý. A že krále pálilo tam sametové křeslo, došel si za převozníkem, a teď drží veslo. Kdopak asi na trůnu nosí jeho korunu? Honem rychle běžte spát, bude se vám o něm zdát.