Tuřín

Byli jednou dva bratři, jeden bohatý, druhý chudý, a oba sloužili u vojska. Tu si řekl chudý: Bídy už mám po krk, ať si vojákuje, kdo chce ..... svlékl vojenský kabát a začal sedlačit. Přehrabal políčko a zasel tuřín. Sadba mu vzešla a vyrostl tuřín, veliký, obrovský a rostl den ze dne, jako by nechtěl nikdy přestat růst. Nebyl to obyčejný tuřín, byl to tuřín nad tuříny, král tuřínů. Byl tak veliký, že sám, samojediný naplnil celý vůz a dva voli měli co dělat, aby jej utáhli. Sedlák si s ním nevěděl rady. Šel za vozem a uvažoval: Potkalo mě štěstí, nebo neštěstí? Když jej prodám, co mohu za tuřín dostat? A mám jej sníst? Malé tuříny chutnají stejně jako veliký. Snad bude nejlépe, když tuřín přivezu králi ctí a darem. Zamířil s vozem ke královskému zámku a daroval tuřín panu králi. 
„Copak je tohle?“ zeptal se král, „už jsem viděl na světě mnoho věcí, ale takovouhle obludu jsem nikdy neviděl. Z jakého semene Ti vyrostla? Nebo se Ti tuřín vydařil, že jsi se narodil ve šťastnou hodinu?“ 
„Kdepak,“ odpověděl sedlák, „když jsem se narodil, neodbila právě šťastná hodina. Jsem jen chudý voják a když jsem na vojně umíral hlady, pověsil jsem vojančení na hřebík a začal jsem orat a sít. To můj bratr je jinší pán. Dotáhl to na hejtmana a může počítat zlaťáky od rána do večera a ještě nebude u konce.“ 
„Když jsi na tom tak zle,“ povídal král sedlákovi, „dám Ti, co Ti chybí.“ 
A daroval mu zlato, pole, louky a přidal krávy, ovce i koně. Z chudáka se stal boháč, bohatší než jeho bratr. 
To se rozumí, že si lidé začali povídat, jak si chudák pomohl jediným tuřínem. Dověděl se o tom i jeho bohatý bratr. Nemohl ani spát, ani jíst, záviděl bratrovi štěstí a zlobil se. Přemýšlel, co udělat, aby si král vzpomněl nějakým vzácným darem také na něho, na bohatého. myslel, až vymyslel. 
Nabral zlata, naložil na nejkrásnější koně a rozjel se k panu králi. Když dal král tolik za tuřín, kolik asi dá za zlato a koně. 
Král kroutil hlavou nad tím bohatstvím a divil se vzácným darům. 
„Když jsi na tom tak dobře,“ povídá boháčovi, „dám Ti, co Ti ještě chybí.“ 
Potom kázal přivalit obrovský tuřín a dvacet sluhů mělo s tuřínem dost práce, než jej přivalili. 
Zlob se nebo nezlob, co naplat. Bohatý bratr si musel dovézt obrovský tuřín domů a ještě králi pěkně poděkovat.