Uspávač : Středa

Ne, to vám pršelo! Jeníček to slyšel ve spaní, a když Uspávač otevřel okno, sahala voda až k okenní římse. Venku bylo jediné jezero a překrásná loď stála u samého domku. „Chceš plout se mnou, Jeníčku?“ pravil Uspávač. „Mohl by ses ještě dnes v noci dostat do cizích zemí a ráno se opět vrátit!“ A potom stál Jeníček náhle ve svých svátečních šatech na nádherné lodi. Ihned zadul příznivý vítr a oni pluli ulicemi a napříč, okolo kostela, a pak bylo všechno jediným, divokým mořem. Pluli tak dlouho, že již nebylo vidět žádnou zem, a spatřili hejno čápů, kteří letěli také z domova do teplých krajin. Čápi letěli za sebou v řadě již velmi dlouho. Jeden z nich byl tak unaven, že se již sotva držel na křídlech a byl poslední v řadě. Záhy zůstal velký kus cesty za nimi a potom klesal s roztaženými křídly níž a níž, ještě několikrát zamával perutěmi, ale nic to nepomáhalo. Tu se dotkl 167 nohama lodního lanoví, již se smekl po plachtě a bum! stál tu na palubě. I vzal jej plavčík a dal do kurníku k drůbeži, ke kachnám a krocanům. Ubohý čáp stál mezi nimi náramně schlíple. „Kdo, kdo to, kdák?“ ptaly se slepice. A krocan se nafoukl, jak mohl, i tázal se: „Hudry, hudry, kdo jde tudy?“ A kachny ustupovaly a šeptaly si: „Tak, tak, tak, jak sem pad!“ A čáp jim vypravoval o teplé Africe, o pyramidách a o pštrosu, který utíká pouští jako divoký kůň! Ale kachny nerozuměly, co povídá, i pošťuchovaly se navzájem a říkaly: „Což můžeme pochybovat, že je hloupý?“ „Ano, opravdu je hloupý,“ pravil krocan a zahudroval. Čáp se tedy odmlčel a přemýšlel o své Africe. „Vy máte ale krásné, tenké nohy!“ pravil krocan. „Co vás stál loket?“ „Tak, tak, tak!“ pošklebovaly se kachny, ale čáp dělal, jako by to byl nezaslechl. „To se opravdu můžete zasmát!“ řekl jim krocan, „poněvadž jsem to řekl vtipně! Ale,“ dodal, „snad se mu to zdálo příliš sprosté! Ach, ach, hudry, hudry, vždyť on nemá vzdělání, nechme jej tedy a hleďme si sami sebe!“ I zakdákaly slepice a kachny žvatlaly: „Tak, tak, tak, tak.“ Náramně se jim to všem líbilo. Ale Jeníček šel do kurníku, otevřel dvířka, zavolal čápa a ten vyskočil k němu na palubu. Odpočinul si i kýval na Jeníčka, jako by mu děkoval. Potom rozpřáhl křídla a letěl k teplým zemím, zatímco slepice kdákaly, kachny žvatlaly a krocan docela zčervenal po celé hlavě. „Zítra si z vás uvaříme polévku!“ řekl Jeníček. Vtom se probudil a ležel na své postýlce. Byla to podivná cesta, na kterou jej Uspávač pozval na tuto noc.