Včelí královna

Byli jednou dva princové, kteří se vydali do světa za dobrodružstvím a tam propadli životu tak divokému a zpustlému, že se raději už domů nevrátili. Tak tomu nejmladšímu, kterému ti dva říkali Hlupáček, nezbylo, než aby se je vydal do světa hledat. Ale když je konečně našel, místo vděku se mu dostalo jen posměchu, jak by mohl někdo tak prostoduchý něco ve světě dokázat, když ani jim samotným se to nepodařilo, a to jsou mnohokrát chytřejší než on. Inu, dál putovali společně.

Jednoho dne dorazili k velkému mraveništi. Ti dva starší princové ho chtěli hned rozrýt, aby se pak kochali pohledem, jak budou mravenečkové strachy bez sebe pobíhat s vajíčky sem a tam, ale Hlupáček řekl: „Nechte ta zvířátka na pokoji, nedovolím, abyste je rušili!“ Za nějakou chvíli přišli k jezeru, na kterém plavalo velké hejno kachen. Těm dvěma sedla na jazyk slina; že si nějakou chytí a upečou, ale jejich hloupý bratr je nenechal a řekl: „Nechte ta zvířata na pokoji, nedovolím, abyste je zabili!“ Nakonec přišli k včelímu úlu, bylo v něm medu, že stékal dolů po kmeni stromu. Ti dva chtěli pod stromem rozdělat oheň a včely zadusit, aby si mohli med vzít. Ale Hlupaček měl opět jiný názor: „Nechte ta zvířátka na pokoji, nedovolím, abyste je upálili.“ A bylo to!

Tak šli dál, až přišli do jednoho zámku, kde stáli ve stájích dočista zkamenělí koně, nikde tu nebylo k vidění ani živáčka; prošli všemi stájemi, až přišli na jejich konec, kde byly dveře zamknuté na tři zámky. Na dveřích byla ale schránka, kterou bylo vidět dovnitř. Ve světnici seděl za stolem šedivý mužík. Zavolali na něj jednou, podruhé, ale on je neslyšel, dokud nezavolali potřetí, tu vstal, otevřel a vyšel ven. Neřekl ale ani slovo, jen je zavedl k bohatě prostřenému stolu, a když pojedli a popili, zavedl každého do ložnice.

Druhého rána přišel onen mužík k tomu nejstaršímu princi, probudil ho a zavedl ke kamenné desce, na které byly napsány tři úkoly; kdo je splní, vysvobodí zámek. První úkol zněl, že musí v nedaleké bažině v lese nalézt princezniny ztracené perly; tisíc je jich do počtu a bude-li při západu slunce chybět jediná, tu ten, který se toho úkolu ujal, zkamení. Princ vyšel ven a začal hledat perly, strávil tím celý den, ale našel jich sotva sto; stalo se, co bylo psáno na tabuli, zkameněl. Jeho mladší bratr našel následujícího dne těch perel dvě stě, ale i to bylo málo, a tak zkameněl také.

Teď přišel na řadu Hlupáček, hledal v močále a hledal, ale bylo to velmi těžké a šlo to tak pomalu, až se z toho rozplakal. A jak tam tak seděl a kutálely se mu slzy po tvářích, objevil se mravenčí král, kterému tenkrát zachránil život, s pěti tisíci mravenci; a trvalo to malou chvilku a ležela před ním pěkná hromádka perel, bylo jich přesně tisíc.

Druhý úkol bylo přinést klíč od princezniny ložnice, ten prý leží na dně jezera. Tak tam šel a viděl, že na něj už čekají ty kachny, které tenkrát zachránil, aby mu daly klíč, který vynesly z hlubin.

Třetí úkol byl ale nejtěžší, měl ze tří spících princezen, byly si podobné jako vejce vejci a nikdo je od sebe nedokázal rozlišit, vybrat tu nejmladší a nejmilovanější. Lišily se jen v jednom; než šly spát, tak ta nejstarší si vzala kousek cukru, ta prostřední trošku sirupu a ta nejmladší lžičku medu. Tu přiletěla včelí královna, které tenkrát Hlupáček zachránil život, a ohledala rty všech tří dívek, až nakonec zůstala sedět na rtech té, která jedla med. V tom okamžiku bylo kouzlo zlomeno a celý zámek byl vysvobozen, kdo byl zkamenělý, ten získal zpět svoji podobu.

Hlupáček si vzal nejmladší princeznu za ženu a po smrti jejího otce se stal králem, jeho bratři dostali za ženy ty zbylé dvě princezny.