Veška a bleška

Jedna veška a jedna bleška žily spolu pohromadě, spolu hospodařily a vařily si pivo ve vaječné skořápce. Najednou do něho veška spadla a opařila se. Bleška nad tím spustila hrozný brekot. Maličké dveře od světnice řekly: 
„Co brečíš, bleško?“ 
„Protože se veška opařila.“ 
A milé dveře hned začaly vrzat. Uslyšelo to košťátko v koutě a povídá: 
„Copak že vržete, dvířka?“ 
„Jakpak nemáme vrzat? 
Veška se nám opařila, bleška pláče, ji to mrzí.“ 
A košťátko hned šup, šup, šup, dalo se do zametání a metlo, jen se za ním prášilo. Jel okolo vozík a povídá: 
„Copak že meteš, košťátko?“ 
„Jakpak bych nemetlo? 
Veška se nám opařila, bleška pláče, ji to mrzí, dvířka vržou vrzy, vrzy. A vozíček povídá: 
„Tak to já budu rejdit.“ A začal rejdit, co jen stačil. Když ujížděl okolo hnojiště, tak mu hnojiště povídá: 
„Copak že rejdíš, vozíčku?“ 
„Jakpak nemám rejdit? 
Veška se nám opařila, bleška pláče, ji to mrzí, dvířka vržou vrzy, vrzy, koště mete, jen se práší.“ 
A hnojiště povídá: 
„Tak to já budu strašně hořet,“ a začalo hořet jasným plamenem. Nedaleko hnojiště stál stromeček a povídá: 
„Hnojníčku, pročpak hoříš?“ 
„A nemám snad hořet? 
Veška se nám opařila, bleška pláče, ji to mrzí, dvířka vržou vrzy, vrzy, koště mete, jen se práší, vozík rejdí, co jen stačí.“ 
A stromeček povídá: 
„Tak to já se budu třást,“ a začal se třást a třásl se, až mu všechny listy opadávaly. Uvidělo to děvčátko, které šlo se džbánkem pro vodu, a povídá: 
„Stromečku, copak se třeseš?“ 
„Jakpak se nemám třást? 
Veška se nám opařila, bleška pláče, ji to mrzí, dvířka vržou vrzy, vrzy, koště mete, jen se práší, vozík rejdí, co jen stačí, hnojník hoří, podívej se.“ 
A děvčátko povídá: 
„Tak to já rozbiju svůj džbánek,“ a rozbilo ho. A studýnka, z které prýštila voda, povídá: 
„Děvčátko, copak že rozbíjíš džbáneček?“ 
„A nemám snad džbáneček rozbíjet? 
Veška se nám opařila, bleška pláče, ji to mrzí, dvířka vržou vrzy, vrzy, koště mete, jen se práší, vozík rejdí, co jen stačí, hnojník hoří, podívej se, stromeček se celý třese.“ 
„Když je to tak,“ povídá studýnka, „to já se začnu vylévat,“ a začala se strašně vylévat. A v té vodě se to všecko utopilo, děvčátko, stromeček, hnojiště, vozík, košťátko, dvířka, bleška, i ta opařená veška, všichni dohromady.