Výmol

V jednom městečku vede od nádraží k tržišti krásná, hladká ulice. Jezdí po ní auta a motocykly, jízdní kola a někdy i požární vůz. Ale začátkem jara se najednou ve vozovce rozšklebil výmol, byl stále větší a hlubší a ďábelsky se radoval, když do něho zapadala kola, nebo když špinavá voda, která se uvnitř nahromadila, postříká chodcům šaty.,, Zastavím, koho chci," pokřikoval, ,,a koho chci , zašpiním." Slyšela ho pouliční lampa. Také byla polepená blátem. ,, Proč zdržuješ auta," zavolala, ,,a proč jsi zašpinil i mne ?" Výmol si pomyslil, že mu lampa závidí. ,,Pro bychom se hádali?" řekl. ,,Zeptame se větru, koho znají v městečku líp, jestli tebe, nebo mne." Přiletěl vítr a řekl, zevo výmolu ve vozovce od nádraží k tržišti mluví lidé velmi často. ,,Tady to slyšíš lampo, " zaradoval se výmol, ale vítr pokračoval : ,, Ano, mluví o tobě, ale nic dobře. Každý na tebe nadává." Od té chvíle byl výmol ještě zlomyslnejší a čvachtavější, ještě špinavější a černější. Jednoho dne před ním zabrzdily dva nákladní vozy. ,,Koukej lampo !" vykřikl výmol. ,,I náklaďáky že mne mají strach. Já....." a nedomluvil. Jeden vůz do něho vyklopil štěrk, druhý písek. Dva dělníci štěrk zarovnali a všecko důkladně upěchovali. Pak odjeli. Kdo dnes jede od nádraží k tržinici, už neuvázne uprostřed cesty. Také už nikdo není špinavý. Ulice je zase čistá a hladká a pouliční lampa září .

Zdroj: Pohádkový trh