Zajíc a želva

Zajíc se jednou chlubil, že umí běhat rychleji než kdokoliv jiný. Neustále si dobíral želvu a vysmíval se jí, že je tak pomalá. Jednoho dne mu rozzlobená želva povídá:,,Jen nebuď tak nafoukaný. Nikdo nepochybuje o tom, že jsi rychlý, ale i tebe může jednou někdo předběhnout!´´ Zajíc se rozesmál.

,,Předběhnout mě? A kdo? Ty určitě ne! Vsadím se, že nikdo na světě nade mnou nevyhraje, tak jsem rychlý. Tak co, zkusíš to?´´ 

Želva, znechucená tím, jak se zajíc vytahuje,přijala jeho výzvu. Společně vyznačili trasu závodu a druhého dneza úsvitu se postavili na startovací čáru. Zatímco se želva pomalu vlekla, zajíc ospale zíval. Když viděl, jak je jeho soupeř pomalý, rozhodl se, že si ještě vstoje chvíli zdřímne. ,,Běž si svým tempem,´´ řekl. ,, Já si zatím trochu zchrupnu a stejně tě za minutu dohoním.´´

Zajíc se probral ze spánku a rozhlédl se, kde je želva. Jenže ta byla jen kousek dál, měla za sebou sotva třetinu trasy. Zajíc si s úlevou vydechl a rozhodl se, že se stihne ještě i nasnídat. Vypravil se na zelí, které zahlédl na blízkém poli. Po těžkém jídle se mu na hřejivém sluníčku začala klížit víčka. Bezsrarostně pohlédl na želvu, která už byla v polovině trasy. Rozhodl se, že si ještě zdřímne a až se  probudí, předběhne želvu a zazáří jako vítěz. 

Smál se pro pomyšlení na to, jak se želva zatváří, až uvidí, jak jí předbíhá. V tom však tvrdě usnul a brzy spokojeně oddychoval.

Sluníčko začalo klesat za obzor a želva, která se od rána trmácela za vítězstvím,byla už jen kousíček od cíle. Zajíc se najednou probudil. V dálce zahlédl, jak se želva ze všich sil snaží. Vyskočil a utíkal, co mu síly stačily, s vyplazeným jazykem sotva lapal po dechu. Chybělo málo a byl by v cíli první. K vítězství mu chyběl jeden jediný krok, a tak zvítězila želva. Chudák zajíc. Unavený a zahanbený klesl na zem za želvou, která se mu tiše smála. 

,,Pomalu dojdeš dál,´´ řekla.

Autor:neznámý

Zdroj:Zlatá sbírka pohádek