Zajícova chaloupka

Byla jedna liška a zajíc. Liška si postavila chaloupku z ledu a zajíc z kůry. Přišlo jaro, liščina chaloupka roztála, ale zajícova zůstala stát. Liška požádala zajíce, aby ji vzal k sobě na noc, ale pak ho z jeho chaloupky vystrnadila. Jak tak zajíček šel a plakal, potkal na cestě psy. „Haf ..... ňaf ..... haf! Pročpak, zajíčku, naříkáš?“
„Jakpak nemám plakat, naříkat? Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Chaloupka jí roztála. Včera u mne přespala a dneska mě vyhnala.“
„Neplač, zajíčku,“ povídali psi, „my lišku vyženem.“
„Kdepak, tu nevyženete!“
„Ale vyženem!“ A hned se vydali k chaloupce. „Haf ..... ňaf ..... haf! Polez, liško, polez ven!“ Ale liška se dál rozvalovala na peci a křikla:
„Chcete, abych vylezla? Chcete, abych byla zlá? Zmizte rychle od chalupy, než z Vás budou lítat chlupy!“ Psi se lekli a utekli.
A zajíček zase šel a plakal. V tom se valil proti němu medvěd.
„Pročpak, zajíčku, naříkáš?“
„Jakpak nemám plakat, naříkat? Měl jsem chaloupku z kůry a liška z ledu. Chaloupka jí roztála. Včera u mne přespala a dneska mě vyhnala.“