Želva

Žirafa má uši, kočka má uši i klokan má uši, ale želva uši nemá a mohla je mít, mohla vypadat jako každé jiné zvíře, ale zavinila si to sama, neměla ráda písničky, aspoň vidíte, kam to vede, když je někdo morous.
Želva bydlela v jednom pokoji s ptákem a pták zpíval, jako zpívají všichni ptáci, kteří vidí jaro poprvé, zpíval od rána do večera, ale želva ráda dlouho spala, měla čas, mohla spát třeba sto let, nikam nespěchala, nic ji nebavilo, žila už moc dlouho a pták jí šel na nervy. 
Napřed si říkala, těch pár let to vydržím, pták nemůže zpívat donekonečna, příští století mám pokoj, naštěstí jsem želva, ale za takových sedmnáct let toho měla plné zuby a pozvala si k večeři kočku, která žere ptáky. 
Kočka přišla, měla hlad, ale chovala se společensky, říkala, máte to tu hezké, ta vyhlídka na střechy, to by se mi líbilo, a pták zpíval, jako zpívají ptáci, kteří vidí jaro posedmnácté, proč by si nezpíval, nebyla to jeho návštěva, a želva se snažila naznačit kočce, že k večeři může být pták, když se o to trochu přičiní. 
Ale považte, kočka se k tomu neměla, říkala, snědla jsem už spoustu ptáků, kteří zpívali, a teď mi všichni zpívají v žaludku, poslechněte si, a želva byla nešťastná, tolik zpívání najednou, chtěla mít klid a měla pokažený večer, bylo to k nevydržení, a tak řekla kočce, promiňte, musím se upravit, takhle nemůžu sednout k večeři, a šla do koupelny a uřízla si obě uši. 
A měla pokoj, neslyšela nic, jenom ticho, a uši ležely pod umývadlem, byly pro kočku a kočka se vůbec neurazila, už dlouho neměla želví uši k večeři, a pták zpíval a kočka jedla želví uši, a když je snědla, řekla, bylo to výborné, na shledanou, a želva neřekla nic, protože nic neslyšela, a kočka si myslela, to je ale nevychovaná želva, jak ten pták s ní může žít?