Želví král a strakaté moře

Za devatero horami a lesy, za mořem, kterému se říká Černé, za jiným mořem, které se jmenuje Rudé, a za mořem Žlutým, leží ještě jedno moře, a tohle veliké moře nemá jenom jednu barvu, ale dovede barvy měnit, jako když se obracejí stránky v knize.
Uprostřed toho moře je malý korálový ostrůvek a tam bydlí želví král. Je to nejstarší želvák na světě a jeho domeček je tak veliký, že se na ostrov sotva vejde. Z jednoho okna želví král kouká na moře, z druhého a třetího mu koukají ruce, ze čtvrtého a pátého nohy a z posledního ocásek. Vlastně pořádný ocas. Do vody starý král už ani neslézá a domeček mu dočista přirostl k zemi.
Jednoho odpoledne si sedí král ve svém domě a najednou z moře vyleze malá želvička. Je žluťoučká a tak malinká jako nehet na malíčku. Povídá:
„Dobrý den, pane králi.“
„Dobrý den,“ odpoví želví král, „kterápak ty jsi?
„Já jsem Tvoje pra ..... pra ..... pra pravnučka. Mohla bych se u tebe na chvíli ohřát?“
„To víš, že mohla,“ odpoví starý želvák. „ale napřed musíš uhádnout hádanku: Proč je dneska moře celé modré?“
„Modré je ..... protože ..... protože se v něm odráží modrá obloha!“
„To by mohlo být,“ řekl král a posadil si vnučku k sobě.
Tak spolu seděli pod modrým nebem a najednou připlavala další želvička. Je tak malinká jako nehet na prsteníčku a krunýřek má hnědý. Povídá:
„Dobrý den, můj králi.“
„Dobrý den,“ odpoví želví král, „kterápak ty jsi?“
„Já jsem Tvoje pra ..... pra ..... pravnučka. Mohla bych s vámi pobýt?“
„To víš, že mohla,“ odpoví starý želvák. „ale napřed musíš uhádnout hádanku: Proč je dneska moře zlaté?“
„Zlaté je ..... protože ..... protože se v něm odráží slunce!“
„To by mohlo být,“ řekl král a posadil si vnučku k sobě, hned vedle té nejmenší.
Tak tam spolu seděli, až nadešel večer. Najednou připlavala mořem další želvička. Je velká ..... no, jako nehet na prostředníčku. A domeček má fialový.
„Dobrý den, králi!“
„Dobrý den, kterápak ty jsi?“
„Já jsem Tvoje pra ..... pravnučka. Mohla bych si u tebe odpočinout?“
„To víš, že mohla. Ale nejdřív musíš odpovědět na hádanku. Proč je teď večer moře růžové?“
„Protože ..... protože ..... protože jsou červánky a ty se na hladině odrážejí, odpověděla želvička.“
„To by mohlo být,“ řekl král a posadil si vnučku k sobě, hned vedle těch prvních dvou.
Tak tam spolu seděli, až se setmělo a přišla noc. Najednou něco zašplouchalo a na ostrůvek se vyšplhala další malá želvička. Tak malá jako nehet na ukazováčku. Domeček má úplně zelený.
„Buďte zdrávi!“
„Buď zdráva,“ odpoví král, „a kterápak jsi ty?“
„Já jsem přece Tvoje pravnučka. Můžu si k vám vylézt?“
„To víš, že můžeš, ale napřed musíš vyluštit hádanku: proč je dnes v noci moře stříbrné?“
„Protože ..... protože ..... protože svítí měsíc a odráží se od vody.“
„To by mohlo být,“ řekl želví král a posadil želvičku hned vedle té, co připlavala večer.
Tak tam želvičky seděly vedle sebe, jako nehet na malíčku, prsteníčku, prostředníčku a ukazováčku, a dívaly se spolu s králem na moře. Když zašel měsíc za obzor, bylo moře černé jako tma, pak začalo šedivět a pak růžovět ..... jak se objevily ranní červánky, pak na obzoru vyrostl hořící kopeček a od něj se rozběhla zlatá cesta až k ostrůvku a všichni už věděli, že se to tak leskne oranžové slunce.
Najednou připlavala další želvička, je velká jako nehet na palečku a krunýřek má zbarvený do modra. Povídá:
„Dobré ráno králi.“
„Dobré ráno,“ odpověděl želví král. „Která pak Ty jsi?“
„Já jsem přece Tvoje vnučka. Můžu k Tobě vylézt, králi?“
„To víš, že můžeš, ale napřed mi musíš poradit. Dneska je moře úplně strakaté. Žluté, hnědé, fialové, zelené, modré, a to jsem za sto let, co jsem na světě, ještě neviděl. Jak je to možné? Takhle prý vypadá v severních zemích listí na podzim!“
„Dědečku, to sem přece plavou všechny želvičky, co jich v moři je, aby ti pogratulovaly k narozeninám. Dneska je ti rovných sto let!“
A všechny želvičky se vyhrnuly z moře, že i ostrůvek vypadal strakatý, a přály nejstaršímu králi všechno nejlepší. A protože si prý na tu oslavu vzala každá želvička náušnice, zacinkalo to, že už je pohádky konec.