Zrnko prosa

Byl jednou jeden chudý, chudičký chlapec, který po své matce, když mu zemřela, zdědil jedno jediné zrnko prosa a to bylo celé jeho bohatství. Když nyní neměl ani matku ani otce, pomyslel si, že svět je velký a krásný, mohl by se po něm tedy porozhlédnout. Vzal své prosné zrnko a vydal se na vandr. Za nějakou chvíli potkal jednoho starého muže v širáku a šedivém kabátě, který vypadal přátelsky. 
„Pozdrav Pán Bůh, dědečku!“ pravil mu. 
„Dejž to Pán Bůh, synku! Kampak?“ zeptal se stařec. 
„Na vandr.“ odvětil hoch. „Nesu si s sebou celý svůj majetek, tohle zrnko prosa, snad mi ho nikdo nesebere.“ Stařec toho ubohého chlapce politoval a pak mu řekl: 
„Nestrachuj se, mé dítě. Sice o to zrnko přijdeš, ale bude Ti vráceno tisíckrát tolik.“ 
Večer hoch dorazil do jedné vsi, zaklepal u jednoho sedláka na dveře a poprosil o nocleh. Když šel spát, položil prosné zrnko na okno a hospodáře se zeptal: 
„To je celé moje bohatství, neukradne mi ho nikdo?“ 
„Spi klidně, můj synu, v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ 
Ráno, když do okna zasvítilo sluníčko, prosné zrnko se zalesklo a tu ho uviděl kohout, který běhal po dvoře a hledal zrníčka obilí, vletěl na okno a zrnko sezobnul. Zrovna v té chvíli se hoch probudil a všechno viděl. Tu se jal plakat a naříkat. Sedlák ho utěšoval a řekl: 
„Ten kohout je Tvůj, neboť Ti snědl zrnko prosa.“ To byl chlapec rád, vzal kohouta a vandroval dál. 
Večer přišel zase do jiné vsi k jinému sedlákovi, poprosil o nocleh a řekl: 
„Ten kohout je celé mé bohatství, neukradne mi ho nikdo?“ 
„Spi klidně, můj synu,“ řekl hospodář „v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ Ale brzy ráno se hochův kohout procházel po dvoře a hledal obilná zrnka; ale když nějaká našel, uviděla to sedlákova svině, popadla ho, zakousla ho a zrní snědla sama. Když se ráno chlapec po kohoutovi pídil, tu ho našel mrtvého i jal se plakat a naříkat: 
„Bože chraň, ta svině mi zakousla mého kohouta!“Sedlák ho utěšoval a nakonec řekl: 
„Vezmi si tu svini, chlapče. Je Tvoje, neboť Ti zakousla kohouta.“ Hospodář svini přivázal za nohu provaz a chlapec s ní putoval dál do světa. 
Večer dorazil zase do jiné vsi k jinému sedlákovi a poprosil o nocleh a byl přátelsky přijat. Pak hospodáři řekl: 
„Ta svině je celé mé bohatství, neukradne mi ji nikdo?“ 
„Spi klidně, můj synu,“ řekl hospodář „v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ Když ale ráno jedna svéhlavá kráva uviděla na dvoře cizí svini, vrhla se na ní a propíchla ji svými ostrými rohy. Hoch se brzy probudil, šel na dvůr a tam uviděl to neštěstí; i jal se plakat a naříkat: 
„Bože chraň, ta kráva mi zapíchla moji svini!“ Sedlák ho utěšoval a nakonec řekl: 
„Vezmi si tu krávu, chlapče. Je Tvoje, neboť Ti zapíchla Tvoji svini.“ Hospodář přivázal kolem krku krávě provaz a podal mu ho a on vandroval celý šťastný dál. 
K večeru dorazil na jeden šlechtický dvůr a poprosil o nocleh, který mu tam rádi poskytli. Pak pokorně pánovi pravil: 
„Ta kráva je celé mé bohatství, neukradne mi ji nikdo?“ 
„Spi klidně, ubohý hochu,“ řekl pán „v mém domě k žádné škodě nepřijdeš.“ Když však ráno vedli koně k napajedlu, skákal jeden rozpustilý hřebec po dvoře sem a tam. Sotva uviděl cizí krávu, vyběhnul na ni a ukopal ji k smrti. Když uviděl hoch svoji krávu mrtvou, jal se plakat a naříkat: 
„Bože chraň, ten hřebec mi ukopal moji krávu!“ Pán jej utěšoval a nakonec řekl: 
„Vezmi si toho koně, chlapče. Je Tvůj, neboť ukopal Tvoji krávu. A k hřebci Ti dám i tuhle uzdu.“ 
Tak hoch nasednul na statného koně a jel dál a dál do širého světa, kde vykonal mnoho hrdinských činů, k posledku prý přijel ke Skleněné hoře, tam vysvobodil královskou dceru a stal se králem. 
Tak vidíte, jak se může vést ubohému chlapci, který má štěstí!