Ztracená polobotka

Byla jednou jedna botka, ani velká ani malá, prostě botka polobotka. A i té polobotky bylo jen půl, protože byla ztracená. Takže to vlastně byla taková polo ..... polobotka, ztracená a úplně osamělá. Už ani nevěděla, jestli je pravá nebo levá, a hrozně se jí stýskalo. A také ji hrozně bolely nohy i podrážka, podpatek ani necítila a tkaničky se jí únavou pletly. To proto, že musela skákat po jedné, protože neměla druhou botku, která by ji střídala. 
A tak se jednoho zářijového dne, bylo to právě v sobotu dopoledne, rozhodla, že si musí najít nějakou botku do páru. Obešla všechna obuvnictví ve městě i okolí, všechny obchody, krámky i krámečky. Ale bezvýsledně. Všude byly jen zadané polobotky. Samé páry, jedna se usmívala na druhou, byly spolu. A naše polobotka byla stále sama. 
Cestou domů sice potkala bačkorku, co ztratila se na dvorku, když s Lucinkou si hrála. Ale ta se brzy našla. A pak, uznejte, může černá polobotka jít co noha nohu mine s růžovou bačkorkou s bambulí a kytičkami? 
Pak potkala černočerné kominíkovy boty a ty jí poradily: Shora uvidíš vše lépe. A tak se polobotka vydala na nejvyšší místo města, na kostelní věž. Vyskákala všech pět set čtyřicet tři schodů, vyskočila na okraj ochozu, aby dobře viděla. Rozhlíží se doprava, nic. Rozhlíží se doleva, nic. Tak se naklonila dolů a. ouha! Unavený otlačený podpatek se smekl po hladkém kameni a polobotka jede po střeše věže dolů. A křičí a volá. Lidi pomoc! A náměstí je blíž a blíž. 
Na poslední chvíli se polobotka zachytila tkaničkou za římsu. Ale to už z místní hasičské stanice vyjela posádka dobrovolných hasičů. Lidé stáli pod věží a povzbuzovali botku, ať se drží, že pomoc už jede. A to už byli hasiči na místě. Vrchní hasič dal povel: Vysuňte žebřík! Sám po něm potom vylezl a podal polobotce pomocnou ruku. Snesl ji dolů na zem, kde už čekal tým zkušených obuvníků a ševců, aby botičku prohlédli, jestli si neublížila. Nakonec si ji vzal velitel hasičů stranou a dal jí dobrou radu: “Holka, musíš stát oběma nohama pevně na zemi. Dej si třeba inzerát.“ 
A polobotka ho poslechla a radu si vzala k srdci. Hned v pondělí zašla do novin a dala si seznamovací inzerát:

"Zachovalá černá polobotka vel. 40/2 r. hledá druhou do páru. Zn. Ve dvou se to lépe táhne, šlape i tančí. Víc tkaniček víc ví. Dojdeme spolu až na konec města."

Příští týden dostala dvě nabídky. Jedna galoše z Jižní Moravy jí nabízela polovinu statku, pole za chalupou a procházky lesní cestou. Polobotka se však rozhodla pro druhou nabídku ..... pro členství v klubu “ztracených” ..... Botky všechny spojte se aneb Botulín. Zde se po roce a půl seznámila s jedním pohledným polobotkou. Chodili spolu z čisté lásky, a jestli se neušli, chodí spolu dodnes.