Ztracená ponožka

Byly jednou dvě ponožky. Jedna levá a druhá pravá, tak už to přece bývá. Patřily malé Adélce, která je měla ze všech svých ponožek nejraději. Ponožky byly krásně žluté jako sluníčko a na sobě měly velké červené jahůdky.

Adélčina maminka měla jednoho dne plnou pračku prádla. Vyprala s prádlem i Adélčiny ponožky. Co se ale nestalo! Maminka jednu ponožku zapomněla v pračce!
Pravá ponožka visela na šňůře a vytahovala se a napínala v naději, že někde uvidí svoji levou kamarádku.
A když se vám tak natahuje a natahuje až se celá napne, najednou „PRÁSK“ utrhla se se sevření kolíčku na prádlo a už leží na zemi v trávě.

Pod šnůry přišel náhodou pejsek Hafík, který v trávě něco hledal, nějakou stopu. Jeho čumáček vyčenichal spadlou ponožku. Ponožka volá „POMÓC!, POMÓC!“, ale nikdo její jemný hlásek neslyší. Hafíka po malé chvilce přestává bavit hraní si s mokrou ponožkou a nechává ji pohozenou v trávě. Ponožka si oddechla, ale jen na malou chvilku. Přichází maminka s košem a sbírá suché prádlo. A naší ponožky, pohozené opodál v trávě, si vůbec nevšimla! „HALÓ TADY JSEM, TADY NA ZEMI!“, volá ponožka ze všech sil. To její volání jí ale nebylo vůbec nic platné. Maminka odchází domů s plným košem prádla.

Sluníčko se schovalo za kopeček a zešeřilo se, až najednou byla všude tma. Pravá i levá ponožka měly nelehkou noc. Byla jim zima. Pravá byla celá mokrá od ranní rosy a ta levá zůstávala bez povšimnutí stále mokrá v pračce.

Maminka dává druhý den do pračky další prádlo a přitom tady nachází i onu zapomenutou ponožku. „A kdepak je druhá?“ Maminka hledá, hledá, ale nenajde . Nenašla ji ani uplakaná Adélka, která si ji chtěla zrovna vzít do školky. „Zítra ti koupím nové“, slibuje Adélce maminka.

Na druhý den kupuje Adélce ty samé ponožky, raději hned dva páry úplně těch stejných, žlutých s jahůdkami. Adélka měla z ponožek obrovskou radost. Ale sotva mamince poděkovala, už utíkala na zahradu, hrát si s pejskem Hafíkem.

Adélka s Hafíkem běhají, dovádějí a koulejí se spolu v trávě. Když tu Adélka najednou objeví onu ztracenou ponožku. „Jéjé, tady jsi ty moje ztracená jahůdková ponožko! To se budeš divit, maminka ti koupila kamarádky, uvidíš!“ A už běží s ponožkou domů pochlubit se mamince.

Maminka ponožku vyprala. Sluníčko jí usušilo. A pak už pospíchala do šuplíčku k ostatním ponožkám.
Obě staré ponožky měly velkou radost ze šťastného shledání. A úplně největší překvapení ponožky zažily tehdy, když objevily, že mají další sestřičky – dvojičky. To bylo veselo v šuplíčku! Ponožky si spolu všechny povídaly a povídaly až do samotného rána.

Kterápak asi ponožka bude mít zítra to štěstí a půjde s Adélkou zítra do školky? Určitě to bude ta žlutá s červenými jahůdkami, to víme děti jistě už dnes.