Zvonící lipka

Byl jednou jeden otec s matkou a měli dcerušku. Dřív než dceruška dorostla, matka jí umřela. Jednou šla holčička ke kmotřičce na přástky. A ta jí řekla, že by si ji měl otec vzít, a slibovala:
„Potom Ti budu mýt nožičky v mléce a hlavičku v pivě. Ale od druhého dne už myla kmotřenku v močůvce.
Za čas měla kmotřička ..... macecha čtyři dcery. První měla jedno očko, druhá dvě, třetí tři a čtvrtá čtyři očka.
Teď musela kmotřenka pást krávy a macecha jí dávala s sebou placku a pepřený tvarůžek. A přece se jí červenaly tvářičky víc nežli všem nevlastním sestřičkám dohromady.
Macecha by se byla ráda dověděla, po čem je kmotřenka taková krásná. Proto s ní poslala nejstarší dcerku s jedním očkem na pastvu, aby se podívala, po čem je kmotřenka tak krásně červená. Když přihnaly stádo na louku, řekla jednooká:
„Sedni si a zaplétej mi vlasy!“
A když ji česala, řekla kmotřenka šeptem:
„Spi, jedno očko!“
A jednooká usnula. Hned přišla strakatá kráva a dávala kmotřence z jednoho rohu pít a z druhého jíst. Večer hnaly domů a macecha se ptala své dcerky:
„Tak co jsi viděla?“
Ale ta neviděla nic.
Nazítří hnala druhá sestra a na louce řekla:
„Česej mi vlasy!“
A kmotřenka řekla šeptem:
„Spi jedno očko, spěte obě dvě!“
Zase přišla strakatá kráva a dávala jí z jednoho rohu pít a z druhého jíst. A když byl večer, řekla kmotřenka:
„Vstávej, sestřičko, poženeme domů!“
Macecha se ptala dcerky:
„Co jsi viděla?“
Ale ta neviděla nic.
Nazítří hnala stádo na pastvu třetí, a když přihnaly na louku řekla:
„Sedni si, sestro, a česej mi vlasy!“
A ta šeptem pravila:
„Spi, jedno očko, spěte dvě, spěte všechna tři!“
Zase přišla strakatá kravička a dávala jí z jednoho rohu pít a z druhého jíst. A když byl večer, řekla kmotřenka:
„Sestřičko, vstávej, poženeme domů!“
Doma se matka dcery ptala:
„Co jsi viděla?“
Ale ani ona neviděla nic.
A nazítří s ní hnala čtvrtá dcerka. Jak přihnaly na pastvu, řekla:
„Sedni si, sestro, a česej mi vlasy!“
Kmotřenka si sedla a šeptem pravila:
„Spi, jedno očko, spěte dvě, spěte všechna tři!“
Na čtvrté očko zapomněla. Zase přišla strakatá kravička a dávala jí z jednoho rohu pít a z druhého jíst. Čtvrté očko všechno vidělo, zatímco tři ostatní spala.
Večer pravila kmotřenka:
„Vstaň, sestřičko, poženeme domů!“
Doma se macecha dcerky ptala:
„Co jsi viděla?“
A ta povídala:
„Když tři očka spala, přišla strakatá kráva a dávala jí z jednoho rohu pít a z druhého jíst.“
Macecha se rozhněvala a krmila strakatou krávu, aby ji mohli porazit. Děvče teď muselo zůstat doma a jíst hliněnou placku s pepřeným tvarůžkem. A každý den chodila svou strakatou kravičku navštívit a tam plakala.
Jednou řekla kráva:
„Dneska mě zaříznou. Popros macechu, abys mi směla vyčistit žaludek. Najdeš v něm kamínek a ten zasaď pod okny! Vyroste z něho lipka a ta bude skleněná a pod lipkou bude štěkat psíček.“
Děvče učinilo, jak kravička přikázala, a z kamínku opravdu vyrostla skleněná lipka a pod lipkou bublal potůček. Děvče muselo v potůčku prát šaty, až mělo ruce krvavé.
Jednou jel kolem vzácný pán. Jak dívku uviděl, chtěl si ji vzít za ženu, třebas byla chudá. Ale macecha k tomu nesvolila. Za týden přijel pán zase a žádal o ni znova. Teď macecha svolila, ale svým dcerkám poručila:
„Vemte řetěz a lipku přivažte!“
Dívka se připravila, usedla na vůz a odjela. Ale tu se lipka vytrhla a vletěla na vůz, a psíček štěkal za vozem.
Za rok měla mladá paní synáčka. Když se o tom dověděla macecha, šla ji navštívit.
„Dceruško, jsi-li pak zdráva?“
A dřív než se mladá paní zmohla na slovo, řekla macecha, že zítra zase přijde, a odešla. Nazítří s sebou přivedla svoji dcerku s dvěma očima a zeptala se:
„Dceruško, jsi-li pak zdráva?“
A ta odpověděla:
„Ano, jsem, chválabohu!“
„Podívej se, dceruško,“ řekla macecha, „jak si v rybníčku rybičky hrají!“
A když se mladá paní podívala z okna, macecha ji vystrčila oknem zrovna do rybníka, a tak se ubohá utopila. Její duše přelétla do kachničky a ta smutně plavala po rybníčku. Macecha položila do lože svoji dceru a odešla domů. Když mladý pán přišel domů a uhlídal svou paní, ptal se:
„Proč tak hrozně vypadáš, jsi snad nemocná?“
„Je mi velmi špatně,“ odpověděla a pán ji litoval.
V noci o dvanácté vlétla kachnička oknem dovnitř a proměnila se v mladou paní.
Se slzami v očích koupala svého synáčka, a když ho zase zavinula, políbila ho na tvářičku a naříkala:
„Moje lipka nezvoní, můj psíček neštěká a můj synáček usedavě pláče! Ještě po dvě noci přijdu a pak už nikdy víc!“
A zase jako kachnička vyletěla oknem do rybníčku. A pán seděl potichu za záclonou. Utrápeně se na ni díval a naslouchal jejím slovům.
Třetí noc přiletěla kachnička zase, proměnila se v paní a vykoupala synáčka. A když ho zavinula, hořce plakala a naříkala:
„Moje lipka nezvoní, můj psíček neštěká a můj synáček bez ustání usedavě pláče. Teď už nikdy, nikdy víc nepřijdu!“
V tom vyskočil mladý pán, který byl ukryt za záclonou, a chytil ji, dřív než se proměnila v kachničku. Mladá paní smutně prosila:
„Pusť mě, milý, pusť, dokud je ještě čas!“
„Už Tě nepustím!“ zvolal pán.
A mladá paní pravila:
„Jen jestli to dokážeš! Mám kolem sebe pás, a když jej na jeden ráz mečem přetneš, smím i Tebe zůstat. Jinak bude se mnou zle.“
Pán vzal meč, přeťal pás, a stála před ním mladá paní, zase tak krásná, jako bývala dříve, a vyprávěla mu, co s ní macecha provedla.
A macechu přivázali ráno koni k ocasu.
Lipka zase zvonila, psíček štěkal a malý synáček se usmíval.