Obava z plného nočníku

Možná můj dotaz patří do psychologické poradny, případně prosím o předání jinému odborníkovi. Synovi jsou 2 roky a 2 měsíce. Ode dne kdy začal sedět, vysazovali jsme ho nepravidelně na nočník. Bylo období, kdy tam kakal, poté nočník odmítal, nenutili jsme ho třeba více jak měsíc a zkusili znovu. Delší dobu jsme ho teď pouze upozorňovali na to, že se chodí na nočník či záchod (tam na dětském prkýnku také kolikrát seděl) a velcí kluci plínky nemají. Dnes jsme se s manželem rozhodli, že to zkusíme. Syn i přes počáteční standardní ne, ne si sednul, koukal na pohádku, manžel seděl na nočníku vedle, slibovali jsme mu hory doly, přes bonbón po hračky, neudělal nic. Seděl tam dlouho a pak začal kňučet, postavil se a vyčůral se na podlahu. Kňučel dál, tak jsem se ho zeptala, chtěl plínku a ta byla v zápětí mokrá. Za chvíli potom přišel obří bobek. Podotýkám, že vždy poznáme kdy jde bobek dělat, protože začne běhat po pokoji, schovávat se, občas mu nejde vytlačit, tak pobrekává.. Zkoušeli jsme dát nočník i na místo, kam se schovává často, ale ani to nepomohlo. Vidím na něm ale, že má strach do nočníku něco udělat. Bojí se, zadržuje, kouká aby tam náhodou něco nebylo.. Myslím, že zralý na nočník, dle všeobecných pravidel na internetu, je. Máme to začít řešit a případně jak? Nebo máme čekat na den, kdy sám přijde, že tam chce a od té doby bude chodit, jako mnohé děti dle diskuzí z webu?