Hlásky CSZ

Honička

Cinky, cinky, cinkylinky,

chytněte se za sukýnky,

až mě všichni dohoní,

zvonek hezky zazvoní,

cinkylinky, cinky, cinky!

Zvoneček

Cinkylinky, cinkylinky,

cink, cink, cink,

zvoní kvítek konvalinky:

cink, cink, cink.

Cinkylinky, cinkylinky,

cink, cink, cink,

spadly kapky do putýnky:

tink, tank, tink.

Rýmy − šprýmy

Moje sestra Alice

má na břehu Blatnice

domek, dvorek, slepice,

dvě děravé veslice.

V domku malém velice

je jen jedna světnice,

marně koukáš po klice,

místo klíče − petlice.

Na stěnách jsou police,

uvnitř hrnky, sklenice,

talíře a poklice.

V koutě stará lavice.

Nechval, Janku, nechval Anku

Nechval, Janku,

nechval Anku,

že šikovně tancuje,

podívej se na polici,

jak hrníčky pucuje.

Sedí panna na hrádkách

Sedí panna na hrádkách,

v devatero kabátkách,

a těm, kdo ji svlečou,

slzy z očí tečou.

Co je to?

Cib, cib, cibule

Cib, cib, cibule,

česnek, makule,

cibu – cibu – cibulenko,

kdepak ty jsi, má panenko?

Cim, cim, cimbalenky

Cim, cim, cimbalenky,

mak, mak, makulenky,

když jsem malá bývala,

na peci jsem líhala,

drobné rybky jídala.

Zima

Od města k vesnici

zavátou silnicí

koně letí.

„Cililink, cililink.

Chlapci, chlapci

Chlapci, chlapci,

v Orlici je candát!

V Orlici je bělice,

honem, chlapci, udice!

Cina, cina, cinarata

Cina, cina, cinarata,

pocínujte tahle vrata,

pocínujte celý dům!

Cinarata, cina bum!

Co je v kleci

Kocourek a micka

hledí, kde je klícka.

Tam v té kleci něco je,

co jim nedá pokoje.

Co je moc, to je moc

Co je moc, to je moc!

Něco cinká celou noc.

Otevřeme okenici,

někdo cape po ulici.

Pecen chleba

Pecen chleba na polici,

pecivála na lavici.

Pecivála do práce,

nacopak ty orace?

Jazýčku, tuž se!

Zeptala se lišky liška, co by chtěla na ježíška.

Jistě, povídá ta liška, co se jí ta druhá liška

ptala, co chce na ježíška, nejlepší by byla knížka.

V tom však hajný Melíšek našel jejich pelíšek.

Rychle, povídá ta liška, ta, které ta první liška řekla , co chce na ježíška,

- říkali jí Eliška – vidím pana Melíška.

A tak honem obě lišky vyběhly z podzemní chýšky,

rychleji než Melíšek uměl střílet do lišek.

Smíchem se pak první liška – té říkali Pampeliška –

i ta druhá Eliška popadaly za bříška.

Zebra a zubr

Zebru zebou zuby, zubr se zas zubí.

Pomlázka

Zazpíváme zvesela, hezky od začátku:

máme zlaté mazance, vajec na ošatku.

Zazpíváme zvesela, ale už jen krátce:

dojedli jsme mazance a je po pomlázce!