O zvířátkách
Kočička – kočičí rodinka
Naše kočka strakatá,
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku.
Kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdopak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
Koťata to nebaví,
tak si lehnou do trávy.
Křeček
Milý strýčku, tečka.
Posílám ti křečka, tečka.
(dítě máme zády k sobě a jako píšeme po zádech
a při slově tečka jemně uděláme prstem tečku)
Křeček škrábe (škrábeme dítěti záda),
kouše (prsty naznačíme kousání), lechtá (dítě polechtáme),
pozor ať vás neulechtá. (stále lechtáme)
Zalepíme do obálky (dítě pohladíme po zádech jako když zalepujeme obálku),
nalepíme známku (jako přlepíme známku),
dáme razítko (ťukneme pěstí na známku)
a pošlem poštou (vezmeme dítě za ramínka odstrčíme je).
Sedneme si na koníčka
Sedneme si na koníčka,
pojedeme do lesíčka,
pojedeme do polí,
(sedneme si na zem, nohy natáhneme,
dítě posadíme čelem k sobě,
v rytmu říkanky dítě pohupujeme)
bác a nic nás nebolí.
(dítě svalíme na záda, leží na našich nohou)
Pasu koníčky
Pasu, pasu koníčky,
střídám při tom nožičky,
nejdřív jedna potom druhá,
zacvičte si se mnou oba.
Jedna druhá nožička
a už dělám koníčka.
Nejdřív jedna potom druhá,
zacvičte si se mnou oba.
Procházka s pejskem
Jdeme, jdeme na procházku, máme pejska na provázku,
pejsku zvedej nožičku a překračuj loužičku
(vedeme dítě vedle sebe za ruku.
a dítě velkými kroky překračuje „loužičku“)
Jdeme, jdeme na procházku, máme pejska na provázku,
pejsku pěkně zaštěkej, do domečku utíkej!
(vedeme dítě za ruku a ono štěká,
na „do domečku“ se zastavíme rozkročíme.
nohy a dítě po čtyřech podleze)
Á, bé, cé, dé, kočka přede
Á, bé, cé, dé, kočka přede.
Kocour motá, pes počítá,
kolik nití do desíti.
Prasátko
Máme doma prasátko, to se nechce mýt,
chce být jenom od bláta, že to tak má být.
Když uvidí vodu, radši se hned schová,
a křičí že prasátko, vůbec není doma!
Za to jeho máma, ta je pořád čistá,
na špinavé prasátko, plnou vanu chystá.
To vám bylo křiku, slyšet na tři míle,
a z mydlinek vyskočilo, prasátko už bílé!
Kočička a pejsek
Kočička a pejsek, bydlí v jednom domku,
mají krásnou zahradu, záhon plný zvonků.
Každý má svou postýlku, ale stůl jen jeden,
když si sednou k obědu, tak je rychle sněden.
Našlapou a nadrobí to už je věc jistá,
na úklid si kočička kbelík s vodou chystá.
Nalila tam trochu jaru, aby měla pěnu,
pejsek přidal kousek mýdla, prý chce jednou změnu.
A tak drhli podlahu, úklid se jim vleče,
bílá pěna z domečku, oknama už teče.
Vytírali celý den, teď už mají čisto,
ale nikde v domečku není suché místo.
Venku byla teplá noc, na trávníku spali,
když se ráno probudili všemu se jen smáli.
Muzika
Nejhezčí muzika pro hříbata,
je ranní luční bumtarata.
Kopýtky bubnují vesele
na buben z trávy a jetele.
Slepička a kuřátka
Něco ťuklo, vejce puklo.
Kuře z něho na svět juklo! (děti se skoulí do klubíčka)
Ťuky, ťuky, ťuk!
Já jsem kuře jako buk. (protáhnout se, vyskočit)
Učitelka je slepička a děti kuřátka. Slepička jde a kuřátka poskakují snožmo po místnosti a u toho říkají.
Pipi, pipi, pipky,
já jsem rádo, kde jsou slípky.
Pipi, pipi, pipi, pip,
u maminky je hned líp. (děti se seběhnou kolem paní učitelky a zobají)
Pod stolem drobky,
kuřátka zobky.
Moc nás, moc nás,
utíkejte pryč od nás. (kuřátka se rozeběhnou)
Na myš a kočku
Myšičko, myš, pojď ke mně blíž.
Nepůjdu, kocourku, nebo mě sníš.
Jeden stojí venku (kocourek), jeden uvnitř (myška). Myška vyběhne a kocour se jí snaží chytit. Myška se vrací těmi samými dveřmi, kterými vyběhla vyběhla.
Slepice a kuřátka
Zob, zob, zrníčka
přinesla vám slepička.
Rády vy se nazobáte,
vůbec se tu nehádáte.
Puťa, puťa, puť
přeji dobrou chuť!
Zrnka zobte zoby zoby,
když nebudou – máma hodí.
Běží, běží kuřátka,
naplňují volátka.
Jejich máma slepice,
zrníček má tisíce.
Halí, belí
Halí, belí, koně v zelí
a hříbátka v petrželi.
A kravěnky jak panenky,
šly se koupat do voděnky.
Kočičí rozcvička
Naše kočka strakatá
ta má hezká koťata.
Ráno vstanou z pelíšku,
protáhnou se trošičku,
kočka s nimi procvičí,
všechny cviky kočičí.
V zahradě pak pod jabloní,
za ocáskem se tam honí.
Kdo pak by to jenom řek,
rychlejší je ocásek.
To koťata nebaví,
tak si lehnou do trávy.
Husička
Bílá husa buclatá
vyseděla housata
Měla žlutý kabátek,
na všední den, na svátek.
Kejhá, štípe, syčí,
na své děti křičí:
pojďte za mnou, poslouchejte,
na vše kolem pozor dejte.
Voda teče, břehy šumí,
housátka už všechno umí.
Ptal se kocour kočky
Ptal se kocour kočky,
zač je kilo čočky.
Kočička to nevěděla,
staré myši ptát se chtěla.
Marně ji však hledala,
myška se jí schovala.
Podle abecedy