O zvířátkách

Volavka

Prstíky má celé zkřehlé,
jak ji zebou nožky.
Nevzala si do holínek
své teplé ponožky.

Teď se tady po kolena
v chladné vodě brodí,
když ona tak do močálu
hrozně ráda chodí.

Čáp a čápice

Čáp přinesl čápici,
papírovou krabici.
V krabici byly ryby, žáby, raci
a malincí šneci.
Když čápice krabici otevřela,
radostí se rozbrečela!
 

Ptačí hádky

Kdo to křičí na dvorku?
Vrabčák honí sýkorku –
že mu snědla zrnko žita
a že za to bude bita!

Kvočna kdáká: „Kokodák!
Do boje a na bodák!“
„Prach a broky, nechte rvaček!“
vynadal jim soused špaček.

„Zapomeňte na hádku,
nekažte mi pohádku!“

Zvířátka a ptáci

Zvíře, to má život těžký,
všude musí chodit pěšky.

Jenom ptáci, milé děti,
mávnou křídly a už letí.

O vráně, která neuměla krákat

Myslíte, že každá vrána, nahlas kráká časně z rána?
Já znám jednu z příběhu, co se zhlédla ve zpěvu.

U krmítka je veselo

Přišla zima, chumelilo,
všude venku bylo bílo.
U okýnka Vašík seděl,
na sněhové vločky hleděl.

Venku mráz i sníh ho studil,
doma se však ale nudil!
Tak sledoval z okna ptáčky,
jak otvírají své zobáčky.

Na okýnko lítali,
přesmutně tam pípali,
sužoval je mráz a chlad,
byli zkřehlí, měli hlad!

Dobrý nápad dostal vskutku,
Vašík řek, že stluče budku
a hned se dal do toho,
brzy bylo hotovo!

Krmítko, jak malované!
A jak dobře udělané?
Velký ptačí domeček
zbliknul hnedka vrabeček.

Vašík sypal do krmítka
drobečky a semínka.
Sotva zahlédl to špaček,
hned od něho loudil máček.

Vrabčák ptáčky nahání,
zve všechny na zobání,
v krmítku byl první host,
pak se přidal černý kos.

Slétali se všichni špačci,
tuze libují si ptáčci!
Dali se do zobání,
hlad z bříška ven zahání.

Ptáčci šťastně pípají,
u krmítka lítají,
na obzoru hnedka byl
stehlík, mlynařík a hýl.

O budce se zprávy šíří,
po lesích je vítr víří,
přilétají pěnkavičky,
slyšet zpívat zvonky, čížky.

Sýkorky a modřinky
jsou tu za dvě vteřinky,
sojky, straka, z lesa datel,
je všem v letu ukazatel.

Hádají se o zobání,
straka všechny vyhání.
Chce co nejvíc pro sebe,
žduchá ptáčky od sebe.

U krmítka moc je živo,
úspěch má Vašíka dílo,
ten sleduje všechny ptáčky,
jak si plní své zobáčky.

Dokonce na chodníček,
přiletěl i budníček!
Malinkatý ptáček z lesa,
Vašíkovi srdce plesá!

Ptáček přenádherně zpíval,
Vašík upřeně se díval.
Navěsil všem trochu loje,
o něž nastaly hned boje!

Sýkorky si na něj sedly,
kousky z něho s chutí jedly,
ze všech stran jej klovaly,
zobaly a zobaly.

Budníček sledoval kosy,
o místo v krmítku prosí!
Ochotně s ním vrabeček
dělil se o drobeček.

Vašíkovi se to líbí,
ptačí hody zas všem slíbí,
každý den hned brzy z rána,
o zrníčko škemrá vrána.

A i když je venku zima,
u Vašíka je všem prima,
skvělý nápad měl on vskutku,
že přichystal ptáčkům budku!

Tři vrabci

V lískovém keři bez oříšků
Sedí tři vrabci, bříško k bříšku.

Napravo Frantík, nalevo Eda,
Uprostřed Honzík neposeda.

Zavřená očka, každý dřímá
A padá sníh, brr, to je zima!

Boudo, budko

Myška, žabka, zajíček
našli v poli domeček.
Prosil pejsek čmuchálek,
že nechce doma zahálet.
Rád si hraje s kamarády,
že chce bydlet s nimi tady.

Tak si spolu v domku žili
ani se tam nezlobili.
Avšak jednou takhle večer
venku velký medvěd brečel.
Chtěl jít také za nimi.
Prý jim tu hru závidí.

Zvířátka ho zvala dál,
aby se nic nebál.
Jen však svoji tlapou vkročil,
ani se tam neotočil,
prásk a celý domek spad,
nemají už kde teď spát.

Brontosaurus z pravěku

Brontosaurus byl maxiplaz,
mnohem větší než každý z nás!
Žil dávno, před miliony let,
všechno co rostlo, téměř sněd.

Tělo jako pohádkový drak,
někteří velcí až do oblak.
Dlouhé drápy a ostré zuby,
že rychle běhali, se chlubí!

Pračlověci byli pro ně malí.
Slyšet dinosaury bylo z dáli.
V džungli a bažinách domov měli,
dlouhá léta – dokud nevymřeli.

Mláďátka

Krávy mají telátka,
klisny mají hříbátka,
ovce mají jehňátka,
kozy mají kůzlátka,
slípky mají kuřátka,
husy mají housátka
kachny mají káčátka,
fenky mají štěňátka,
kočky mají koťátka,
mámy mají miminka,
jako moje maminka.

Táta umí tužkou kreslit

Táta umí tužkou kreslit,
umí i dobře malovat,
namaluje, vše co žije,
co si jenom budeš přát:

Ježek nese tučný párek,
umastil mu bodliny,
žížala zas se stonožkou
vaří salát ze hlíny.

Tohle táta všechno vidí,
srandu doma pořád máme,
smějeme se do večera,
za břicho se popadáme.

Tramtarata a bumtarata

Tramtarata a bumtarata,
zahrajeme pro zvířata,
zahrajeme z vesela,
jako správná kapela.

Dinovlk

Dnes jsou dinosauři v módě.
Ale možná, k vaší škodě,
neví ani jeden kluk,
že žil také dinovlk.

Nejdříve měl malou hlavu,
myslel pouze na potravu.
Později prošel kus světa,
nekoukal jen, co kde létá.

Zajímal se čím dál víc,
o slunce i o měsíc.
A hlava mu povyrostla,
trochu připomínal osla.

Koukněte, jak mu to sluší.
Na hlavě má oslí uši,
žluté zuby, velké oči,
za ocáskem se rád točí.

A co o něm ještě říct?
Po nocích vyl na měsíc.

Sloní tlapy

Dupy dupy, klapy klapy, (děláme velké kroky)
čí jsou tyhle sloní tlapy?
Když ty tlapy zadupou, (co nejvíc dupeme)
třesou celou chalupou
Zato myšky chodí tiše, (postupně méně a méně dupeme, až chodíme po špičkách)
mají tlapky jako z plyše.
Tiše myši ši ši ši,
Ať vás kocour neslyší.

Králíci, …

Králíci, ježci, havrani
žádné práci se nebrání.
Té je tady všude dost
k užitku i pro radost.

Škola zvířátek

Mateřská škola kuřátek
je na dvorku, hned u vrátek.
Se sluníčkem ráno vstanou
a hrají si na pípanou.

Co dělají ježci?
Aby byli dobří běžci,
tak se dopoledne honí
na pěšině pod jabloní.
Potom, od oběda do tří,
pilníčkem si ostny ostří.

Teď vás vítá vzácná koza,
paní profesorka Róza.
Všichni její vzorní žáci
jsou od rána v pilné práci.

Nelenoší ani chvilku,
mají mnoho učení:
do přestávky násobilku,
po přestávce mečení.