O zvířátkách

Říkanka pro berušku

Beruško,
půjč mi jednu tečku!
Třeba tu,
co máš na zadečku.

Musím ji napsat
za větou,
ať se mi slova
nepletou.

Žabák

Žabák s žábou v rákosí

o všem možném klábosí.

Pak si dají závody

ve skákání do vody.

Pes

Yvetě je líto psa,

když v lijáku nehopsá:

Proč sis nevzal, holenku,

deštník nebo pláštěnku?

Štěně

Štěně dneska spalo v seně

a teď vrčí nazlobeně,

že se špatně vyspalo,

že se mu nic nezdálo.

Rak

Rak se chová jako dítě,

klepety rád stříhá sítě.

Rybáři pak do sítí

ani rybku nechytí.

Myšák

Myšák s myší sepsal sázku

o pentličku na ocásku.

Když se všechny myši sběhly,

neprolezl uchem jehly.

Krtek

Krtek trávil se svou ženou

v krtčích horách dovolenou.

Pouštěli si z lanovky

papírové vlaštovky.

Grošák

Grošák šeptal hříbátku

grošovanou pohádku.

Než došeptal, co se stalo,

hříbátko už dávno spalo.

Čmelák

Čmelákovi nestačí

koukat na svět z bodláčí.

Zabzučí si bzum, bzum, bzum

a vyletí k oblakům.

Cvrček

Cvrček v lese nemá židli,

posadil se na pařez.

Vyhrával tam šmidli, fidli,

poslouchal ho celý les.

Berušky

Berušky dnes za svítání

našly mašli od hlíny,

do večera místo hraní

ušily si peřiny.

Medvěd

Medvěd volá na medvěda,

že ho baví abeceda.

Už ji celou dovede,

uč se taky, medvěde!

Šneček

Šneček

Leze šneček na kopeček,
těžko se mu dýchá,
dolů sjede jak po másle,
až mu v uších píchá.

Upír

Mám v pokoji upíra, oči na mě upírá,

jindy zase, namouduši, zašpičatí obě uši,

zježí se mu všechny chlupy, dělá na mě dupy dupy,

nebo úpí, zuby cení - a máma to neocení,

dokonce to popírá a tvrdí, že upír není.

Štve tím mně i upíra, ale ať se jak chce pře -

přece mi ho neupře!

Povídá se

Našel pštros s pštrosicí v písku strojek holicí.

Povídá se po okolí, že se od té doby holí.

Nechává si pro parádu jenom pár per takhle vzadu.

Paní koza

V Pantáticích na návsi, kde zvedají nožku psi, snila koza o veselce, učila se mečet tence,

z pavučiny měla vlečku, jenže - jednou u chlívečku přiznala: Jsem bez věna a co více - dřevěná!

Ženich kozel z Kozlomil ukrutně se rozzlobil a hned pyšně dědinou

vyšlápl si za jinou, jenže - bouřka, blesk a hrom - překlopila na něj strom.

Koza ale netruchlila, hned tam byla a s ní pila, řezala strom na polena, vděčný ženich na kolena

klekl, že se s kozou oddá, jenže - přišla velká voda a jako loď bez vesla ženíška pryč odnesla.

Nevěsta se nezalekla, za kozlem by šla do pekla, a v té strašné povodni

hledala ho mnoho dní, jenže - když ho vylovila a když slavná svatba byla,

přiletěl roj divých včel...

(Kozel svatbu promečel.)