O zvířátkách

Plave rybka po vodě

Plave rybka po vodě 
kdo ji chytí toho je.

Plave rybka v rybníce

Plave rybka v rybníce, 
penízků má tisíce, 
plave ráda dozadu, 
plave ráda dopředu 
Mrská sebou doprava, 
mrská sebou doleva 
a šup rybičky ven z vodičky, šup rybičky z vody ven.

Pes

Já jsme pes a kdo je víc! 
Umím štěkat na měsíc, 
hlídám dům a brzy zrána 
chodím venčit svého pána.

Pět lištiček

Pět lištiček přiskákalo, 
pět lištiček přichvátalo. 
První v kamnech zatopila, 
druhá rendlík postavila, 
třetí kaši navařila, 
čtvrtá cukrem posypala, 
pátá volá: “hošíčku, pojď jíst dobrou kašičku a nespal si hubičku“

Pes a kotě

Pejsek umí vrčet, kotě přede, 
jeden to po druhém nedovede. 
Kocourek by vrčel, pes předl radši, 
proto se na sebe mračí.

Oslíček si kývá hlavou

Oslíček si kývá hlavou (kýváme dopředu tzv. ano) 
Pokukuje po mně stranou (otáčíme hlavou vlevo a vpravo) 
Jen se nesměj oslíčku, (hlava rovně) 
Ukroutíš si hlavičku. (kroužíme hlavou dokola).

Opice

V Americe při muzice, 
tancovaly tři opice, 
jedna tak, druhá tak 
a ta třetí všelijak.

Naříkal vrabec

Naříkal vrabec na zimu, 
proč nemá doma peřinu, 
proč nemá kožich ani boty, 
nohy ho zebou od té sloty.

Myška tanečnice

Měl jsem myšku tanečnici, 
tancovala po světnici, 
byla černá i bílá, 
každému se líbila. 
Když jsem přišel ze dvorečka, 
točila se dokolečka, 
dupla tam a dupla sem, 
mrskla fouskem pod nosem.

Myška není hloupá

Žádná myška není hloupá 
- co je k jídlu, všechno schroupá. 
Oříšky a koblížky, 
to je něco pro myšky!

Myška a makovice

Ve sněhové metelici 
našla myška makovici. 
Pískla radostí. 
Ještě, že ta makovice 
zrníček má na tisíce. 
Teď mě pohostí.

Kousla zdůli, 
kousla zhůry, 
makovici zoubky půlí, 
v tom slyš odspodu: 
„Hoří! Hoří!“ 
Muška lezla z makovice 
za ní můrka krasavice; 
Brouček jako plyš, 
za ním sedm mravenečků.

Všichni prosí myš: 
„nebourej nám naši vilku, 
chcem se prospat ještě chvilku, 
vždyť je venku mráz. 
Tak se nám tu krásně spinká, 
až rozkvete fialinka, 
rozejdem se zas.

Myška se jim klaní k zemi, 
„ach, přátelé, promiňte mi, 
já jsem měla hlad. 
Nejsem žádná loupežnice, 
jen račte dál do ložnice, 
jen račte dál spát.“

Myšičko myš

Myšičko myš, pojď ke mně blíž, 
nepůjdu kocourku nebo mě sníš.

Mraveneček

Už je ráno bílý den, 
z postýlky teď musíš ven. 
Mravenečci školu mají, 
rádi do ní chodívají.

Jenom ten náš mraveneček, 
pořád hajá, mládeneček. 
Nechejte mne v postýlce, 
stihnu všechno ve chvilce.

Moucha

Spadla moucha 
do capoucha, 
zlámala si koleno, 
tři neděle naříkala, 
tuze jí to bolelo.

Medvídek Míša

Jak to táta včera řek? 
Narodil se medvídek. 
Že měl kožich, neznal zimu, 
medvěd Míša říkali mu. 
Jídla, pití měl vždy dost, 
a jak jed, tak také rost.

Rostl, rostl, každý den, 
když byl větší, chodil ven, 
po lese si s mámou hrával, 
pampelišky rozfoukával, 
přes bláto a mokrý mech 
nosila ho na zádech.

Za chviličku Míša již 
poznal v lese každou skrýš. 
Věděl, kde se schová křeček, 
kde má domek mraveneček, 
kudy včelky lítají 
po lese a po kraji.

Jednou, když si Míša hrál, 
táta s mámou zašli dál. 
„Seď tu, Míšo, “ máma říká, 
„já jdu s tátou do lesíka 
sehnat něco k jídlu, víš? 
Seď tu nebo zabloudíš!“ 
Ale Míša za chvíli 
začal honit motýly. 
„Otakárku, otakárku, 
zapřáhnu tě do kočárku, 
a ty, šídlo, půjdeš s ním. 
Leť si! Že tě nechytím?“

Běhá co mu stačí dech, 
honí šídla po stromech, 
mezi stromky, mezi stvoly, 
běhá, až ho nohy bolí, 
pořád běhá, žádný cíl. 
A tak Míša zabloudil.

Bloudí, bloudí tam a sem, 
mraky letí nad lesem. 
„Kde jsi, nebe?“ „Kde bych bylo?“ 
bác - a v lese uhodilo. 
Chudák Míša, ten se lek. 
Hop – a skočil na stromek.

Přešla bouřka po horách, 
Míša pláče, že má strach. 
Na kožich mu prší z nebe, 
očka pálí, nožka zebe, 
už aby byl doma zas.

Přešla bouřka, přešel čas.

A tak máma druhý den 
našla Míšu pod stromem. 
Z kožichu mu voda teče, 
Slíbil, že už neuteče. 
Neutek a měl ji rád, 
a vždycky ji poslouchal.

Liška lesem chodí

Liška lesem chodí, 
jak se jí to hodí. 
Protože jí kručí v břiše, 
musí chodit hezky tiše.