Ostatní

Řeka Jizera

Na horách pramen vyvěrá,
začíná tu řeka Jizera.
Nezkrotná a dravá,
shora dolů padá.

Stéká rychle do údolí,
šumí, hučí, zvuk se mění.
Přelévá se přes kameny,
kde se voda točí, pění.

Když se dolů dostane,
hukot řeky ustane.
Tady ona klidná je,
s rybkami si pohraje.

Hudba její krásně zní,
krajinou ji provází.
Tam kde pouť svou končí,
do jiné zas řeky vkročí.

Potom teče dál a dál,
než pohltí ji oceán.

Popletený sen

Na kraji lesa, nad strání,
poskakují dva klokani,
ve velké klokaní kapse,
mají dva umouněné chlapce.

Hned vedle vidím zajíčka,
ten vyklubal se z vajíčka,
nahoře, nade mnou na větvi,
si chrochtá párek koroptví.

Medvěd jako sova houká,
Kapr na něj z nory kouká,
Vlčice šeptá vlkovi do ouška,
předevčírem kmotra liška, porodila kolouška.

Jsem z toho trochu zmatený,
když vidím létat jeleny,
a navíc jedna veverka,
plazí se jako ještěrka.

Najednou slyším mámin hlas,
Honzíku, vstávej, už je čas!
Maminko já měl divný sen,
ještěže už je zase den!

Uličník

Na paloučku u lesíčka,
zaslechli jsme velký hluk.
Někdo křičí, běhá lesem,
zlobivý je tento kluk!

To je ale neposlucha!
Copak to má znamenat?
Ty to nevíš, uličníku,
že se v lese nemá řvát?

Musíš chodit potichoučku,
zvířátka se nesmí bát.
Budeš-li tam běhat, křičet,
mohl bys je vylekat.

Co se děje v lese

Poslouchejte, milé děti,
co můžete uvidět,
tam, kde roste hodně stromů,
ožívá hned lesní svět.

Na stromě, až na vršíčku,
uvidíte veveřičku.
Ve větvích si poskakuje,
šišky ráda rozhazuje.

Po pěšince za bodláčím,
paní liška hrdě kráčí.
Je to děti velká dáma!
Toulává se často sama.

Tamhle dole na paloučku,
tam, kde kvete koniklec,
pod pařezem z velké díry,
vykukuje jezevec.

Také srny tady bydlí.
Umí rychle utíkat.
Musíte být potichounku,
nesmíte je vylekat.

Trápení zvířátek

Běží jelen přes hory, zastaví se u nory,
před kterou si na zimu pere jezevec peřinu.
Statný jelen před norou, má prosbičku troufalou.
Chce jezevce poprosit, zda mu valchu může půjčit.

Jezevec se usmívá a jelenovi povídá:

„Půjčím ti ji velmi rád,
jsem přece tvůj kamarád.
Jen nechápu, proč chceš mou,
když máš doma valchu svou?“

Jelen pak jezevcovi, co se stalo, vypráví:

„Straka u mne ráno byla,
valchu z domu uloupila.
Laňka na ni koukala,
když s valchou odlétala.

Straka nemá vychování. Bere vše bez požádání.
K tomu ještě za dnešek, to není první prohřešek.
Tak například veveřici odnesla z dřeva přeslici.
Poté navštívila hada, tomu chybí čokoláda.

Další v pořadí byl srnec. Co mu chybí? Jasně – hrnec!
Tenhle výčet neveselý, ještě stále není celý.
Lišce, v neposlední řadě, vzala konev na zahradě,
také sovu poškodila, když jí knihy odnosila.

Řádění jí zarazím! Okamžitě vyhlásím
po strace, bez váhání, celolesní pátrání.
Straka totiž, pro výstrahu, musí býti bez průtahů,
nalezena, chycena, do žaláře vsazena.“

Je to houba?

Je to houba nebo není?
Pepík kouká na tu věc.
Dotkne se jí, zapráší se,
může to být prašivec?

Pokud tohle houba není,
řekni, dědo, co je to?
Co myslíš, že by to bylo?
Prašivka, ty popleto!

Studánka

Studánka v lese tajemná,
velké kouzlo v sobě má.

V noci na ni měsíc svítí,
hladina se krásně třpytí.

Stíny se tam mihotají,
víly lesem pobíhají.

Když se kolem roztančí,
ke studánce zatočí.

Nad vodou se sklánějí,
obraz svůj tam hledají.

Slunko až se rozzáří,
nikdo je již nespatří.

Jen studánka tam stále sní,
dál skrývá své tajemství.

Paní liška

Sedí liška za dubem,
chroupe modrý kedlubem.
Ten má ale vitamínů!
Koukni na tu modrou slínu!

Říká liška kuně,
která pořád stůně.
Ochutnej kuno, ochutnej!
Kedluben dobře polykej!

Za pár dní ti bude krásně,
zase budeš psáti básně!

Lesní počty

Hajný chodí sem a tam,
celý les má spočítán.
Srnec, srnka, jedle, smrk
a ven z lesa půjde vlk!

Les

Buky, smrky, buky, smrky,
kousek vedle čtyři jedle,
jeličí a spadlé šišky,
všude kolem žluté lišky,
břízy, lísky, černý bez,
dohromady hustý les.

O medvědím dupání

Když medvěd zadupe v lese,
kdekdo se bojí a třese.

Kdekdo se třese a bojí –

i lišky
i šišky
i hříbky
i šípky
i voňavé chvojí.

Ťuky, ťuk

Datel ťuká,
budí tromy,
bude je mít na svědomí.
Celý les pak věčně dřímá
s letokruhy pod očima.

Kamarád ježek

V domě jedné holčičky,
bydlely dvě kočičky,
vedly spolu život sladký,
byly dobré kamarádky.

V pelíšku svém spolu spaly,
s chycenou si myškou hrály,
každou chvíli miska mlíčka
zmizela, jak zhaslá svíčka.

A před jejich domečkem,
setkaly se s ježečkem,
na mlíčko jim tajně chodil,
za to jablíčko jim shodil.

„Co si to ten ježek myslí,
dotýkat se naší misky?“
Zlobila se kočička,
svítila jí očička.

Když se ježek napil mlíčka,
schoulil se hned do klubíčka
a rázem se stala z ježka,
pichlavá kulička těžká.

Ježeček má bodličky,
ostré, jako jehličky,
kočky se ho proto bojí,
neboť popíchání bolí.

Avšak brzy, za čas krátký,
byly s ježkem kamarádky,
dnes v pelíšku všichni tři,
spolu šťastně s ježkem spí.

Počítáme v lese

Počítejme do desíti,
v lese voní hodně kvítí.
Jeden, dva,
počítat je hra,

tři, čtyři,
ptáček sedí na keři,
pět a šest,
takhle šumí les,

sedm a osm,
brouček pije rosu,
devět a deset,
medvěd spí v lese.
Děti, buďme potichu,
on má blechy v kožichu!

Trojúhelník

Trojúhelník, kýho výra,
vypadá jak kousek sýra
nebo značka „přednost dej“,
čekej, nikam nespěchej.

Velké kolo uděláme

Velké kolo uděláme,
protože se rádi máme.
Kdo si s námi nechce hrát,
může v koutě tiše stát.

Velikánská novina,
přiletěla bublina.
Bublina se nafukuje,
bříško se jí naparuje.

Podívejte děti,
jak bublina letí
vyletěla nad náš dům,
udělala prásk a bum!

Varianta 2:

Velké kolo uděláme,
my se spolu rádi máme.
Kdo si s námi půjde hrát,
ten bude náš kamarád.