Ostatní / Říkadla a básničky

Děťátko

Nejvzácnější ze všech dárků,
dává život do kočárků
a když v něm pak dítě dýchá,
je to naše štěstí, pýcha.

Na polštářku hajinká,
pucka je to malinká,
tvářička mu úsměv sladí,
klidný spánek pohled hladí.

Pocit štěstí matku hřeje,
lásku, radost jemu přeje,
své děťátko vroucně hýčká,
zulíbá mu něžná líčka.

Maličké děťátko pláče,
máma kolem něho skáče,
pro děťátko svět se točí,
nespustí jej chvíli z očí.

Dítě spinká nakojené,
u své mámy spokojené,
v náruči jej tiskne k sobě,
v radostné i těžké době.

Šťastná je jak nikdy dosud,
touží dát mu vřelý osud,
dítě zná matčinu tvář,
hřejivou, jak slunce zář.

Stojí hastroš v zelí

Stojí hastroš v zelí,
roztrhaný celý.
Zajíček mu nese nový
klobouk na neděli.

Chlouba políčka

Zaseté obilí na poli nelení,
hrdě se rozsáhlý lán sytě zelení,
obilí hustí se jako ta tráva,
kde z jeho stébly větřík si hrává.

Sotva se narodí voňavé klásky,
vítr je pročechrá, jako ty vlásky,
slunce jej prozáří zlatem, nechť zraje,
vzácného obilí širé jsou kraje.

Políčko pyšné je na zlaté klásky,
které v něm dozrály jak kouzlo lásky,
zlatavé obilí ulehá, šustí,
droboučká zrníčka klásky nám pustí.

Sečené políčko dá zlaté zrní,
vzácnými zrníčky sýpky se plní,
na svoji úrodu pyšné je políčko,
jelikož sklidilo jakostní zrníčko.

Zlobivý Honzík

Malej Honzík pořád zlobí,
i když s mamkou dortík zdobí.
Na zem hází míčky,
na strop zase svíčky

Rodina

Když jsem byla hodně malá,

jak paleček maličká.

Mamince jsem v bříšku spala,

říkala to maminka.

Je to pravda nebo lež,

vyber si co chceš.

Hygiena to je přec,

důležitá, správná věc.

Proto každá maminka,

koupe svoje miminka.

Měkkou žínkou stírá mýdlo,

aby v lázni nevystydlo.

Je to pravda nebo lež,

vyber si co chceš.

Je to pravda?

Je to pravda?

Holky nosí vrány,

čápi mladé pány.

Je to pravda nebo lež,

vyber si co chceš.

Rodina

Rodina

Co ta očka vidí?

Vidí, vidí, lidi.

Tátu, mámu, holčičku,

kluka, dědu, babičku.

Spolu bydlí v domečku

na zeleném kopečku.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH - Sedmý pád - kým, čím

Sedmý pád - kým, čím
S mojí milou maminkou,
s ní a černou hodinkou
končíme vždy každý den,
potom sním si o ní sen.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH - Šestý pád - o kom, o čem

Šestý pád - o kom, o čem
O mé milé mamince
píšu ve své vzpomínce,
jak si jednou za zimy
koupila dvě zmrzliny.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH -Pátý pád - voláme

Pátý pád - voláme
Moje milá maminko,
roste tady semínko,
vyroste z něj zakrátko
kytka na ní poupátko.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH -Čtvrtý pád - koho, co

Čtvrtý pád - koho, co
Mojí milou maminku
zlobím někdy trošinku,
někdy taky trochu víc,
nedělá si z toho nic.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH-Třetí pád - komu, čemu

Třetí pád - komu, čemu
Mojí milé mamince
přinesla jsem ve sklínce
dobrou vodu perlivou,
chtěla pouze jedinou.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH- Druhý pád - koho, čeho

Druhý pád - koho, čeho
Bez mé milé maminky
nenařídím hodinky,
jen ona má přesný čas,
chodí všude vždycky včas.

MOJE MILÁ MAMINKA V 7 PÁDECH -První pád - kdo, co

První pád - kdo, co
Moje milá maminka
není žádná chudinka,
i když chodí do práce,
je s ní doma legrace.

Jarní básnička

Jarní básnička

Vyšlo slunce, zasvítilo,

na nebi se obrátilo. (otáčení)

Každá kytka maličká... (podřepy)

radost má ze sluníčka. (výskok)

Ke slunci se naklání... (úklony stranou)

lístky z hlíny vyhání (vzpažení rukou)

Měsíček

Měsíček

Měsíčku, můj měsíčku,
pes na tebe vrčí,
žes upustil hvězdičku
do hustého smrčí.

Stromeček

Stromeček

Roste, roste stromeček,

má přemnoho větviček.

Větvičky se kývají,

lístečky se hýbají.

Jablůňka

Jablůňka

Jablůňko má parádivá,
rok co rok se na tě dívám.
Jablůňko má nastrojená,
jemným kvítím obklopená.
Jak šat z kvítků oblékáš,
celá něžně rozkvétáš.

Trpaslíčci

Trpaslíčci

Vydalo se na výlet

trpaslíčků malých pět.

První panáček

sednul na vláček,

druhý odjel lodí,

třetí vzducholodí,

čtvrtý odjel autobusem

a ten pátý nejmenší...

musel bežet klusem.

O kominíčkovi

O kominíčkovi

Kominíček šel na půdu,

kominíček košte vzal,

kominíček šel na půdu,

aby saze vymetal.