Ostatní
Naše babka
Naše babka byla v lese,
dříví domů v nůši nese
a v uzlíčku trochu hub,
a já za ní dupy, dup!
Mytí
Já se myju pětkrát denně,
večer skočím do vany,
zaplavu si jako štěně,č
ekají mě hajany.
Umyju si krk i záda,
aby tělo vonělo.
Moje mamka mě má ráda,
dá mi pusu na čelo.
Lenochod
Lenochod má líné nožky,
rád si sedne do lenošky.
Co tam dělá? Lenoší!
Vrní přitom rozkoší.
Koště
Koště v koutě stojí
pracovat se bojí.
Já jsem přece velká holka
čtyři roky budu mít
pojď sem koště, neboj se mne
půjdem spolu uklidit.
Kouzelná slovíčka
Učila mě babička,
dvě kouzelná slovíčka,
když si něco budeš přát,
slovo prosím musíš znát.
Až se splní to co chceš,
slovem díky děkuješ.
Ta dvě slova kouzelná,
sama plní přání tvá.
Koblížek
"Mámo, usmaž kobližky!"
"Až mi dojdeš na šišky,
nemám už čím topit,
synku,dělej něco pro maminku!
"V lese bum, bum, bum,
šiška jako dům,
za ní druhá, po ní třetí
z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese,
sám však šišku neunese.
Jde okolo školáčekj
ménem Ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne,
ale šiškou ani nehne.
Zavoláme Prostředníčka:
"Prostředníčku, pomoz nám!"
Chlapečkovi zrudla líčka:
"Nadarmo se namáhám!"
Zavoláme Prsteníčka:
"Prsteníčku, tak co ty?"
Chlapečkovi zrudla líčka:
"Šiška dělá drahoty."
Zavoláme na Malíčka:
"Pojď Malíčku, pomoz nám!"
Malíček je chytrá hlava,
kamarádům rady dává:
"Ty jdi sem a ty jdi tam,
čekejte, až zavolám!
Tak teď! Hej rup! U
ž ji nesem..."
Vracejí se domů lesem,
máma jim dá za šišku
cukrovanou kobližku.
Kdo patří do mé rodiny
Dobré ráno dobrý den, kdopak já to vlastně jsem?
Máma, táta, babi, děda, na světě je každý třeba.
Sestru brášku taky máme, na hřišti si zaběháme.
Bez nich by svět smutný byl, sám bych se tu utrápil.
Už vím kdo jsem, holka - kluk ale taky vnučka - vnuk.
Kdo co čte
Nemám ráda knížky
s velikými bříšky.
Mám ráda ty hubené,
co jsou brzy přečtené.
Neumím číst rychle
tyhle tlusté bichle.
Čtu si raděj básničky
od té naší babičky.
Máma, ta čte rychle,
tak čte tlusté bichle.
Táta ten čte pomalu,
nemá na to náladu.
Brácha nečte vůbec nic,
čeká, co mu přečte strýc.
Sestřička čte pohádky
s veselými zvířátky.
kašpárek
Když taháme za šňůru,
kašpárek jde nahoru,
rozhazuje rukama,
rozhazuje nohama,
před dětma se uklání,
rolničkama vyzvání.
Kamna
Myslím, že v poledne každý den
by mohl být květinově klidný a slavný,
kdyby všechny plotny u kamen
mohly být jak louky na jaře.
Maminky - sluníčka
v kuchyních by se nad nimi točily a smály,
žehnaly by je zlatýma rukama
a ony - jako ta země pod náma
v odplatu za to by daly
Růst na sobě chlebům a koláčům,
tak jako květinám polním,
co rostou z lásky a tepla.
V poledne by je maminky otrhaly,
na stůl postavily čerstvé a vonící:
"Vezměte z našich rukou, moji nejmilejší,
kytici!"
Jdu k zápisu
Zítra půjdu do školy.
Nemusím mít úkoly,
nejsem ještě řádným žákem,
ale už jsem předškolákem.
Zítra půjdu k zápisu,
tašku s sebou ponesu.
Budu v ní mít rodný list,
u zápisu budu číst.
Budu říkat básničku
a zazpívám písničku.
Už se na to těším moc!
Teď jdu spinkat – dobrou noc!
Já malý poupě
Já malý poupě,
já stojím v koutě,
já vinšovat neumím,
já se za tě pomodlím.
Já a knížka
Čtyři roky to je dost, ve školce už nejsem host.
Hraji, cvičím, mudruji, v knížkách strany listuji.
I na tisíc otázek odpoví mi obrázek.
Hřib
Udělám hromádku z písku,
pod písek dám malou misku.
Pod misku dám soudek,
tlustý jak melounek.
A pod soudek mech,
ten hříbek mi nech!
Podle abecedy