Ostatní

Tráva

Tráva
Tráva je moc unavená
od dlouhého stání,
chtěla by si odpočinout
v něžném kolébání. že jsem ráda na světě,
pohoupej mě , milý větře,
aspoň malinko-
-moc mě z toho stání
bolí kolínko.

Proč

Proč
Kdo chce znát, jak kytky voní,
ten se musí předklonit.
Kdo se jaru nepokloní,
bude z něho škarohlíd.

Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ,
pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.

Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.

Sluníčko

Sluníčko se probudilo (obloukem dáme ruce nad hlavu)

umylo se v raní rose (přejedeme rukama po obličeji dolů až k pupíku)

na oblohu vyšplhalo (ťapeme ručičkama po bříšku nahoru)

ááá protáhlo se!

Alenka, užaslá všecka

Alenka, užaslá všecka, 

viděla prvního šnečka. 

"Maminko, maminko, mámo, 

co to tu ujíždí samo? 

Autobus pro pány mravence?" 

To jsme se nasmáli Alence! 

To vám byla švanda, psina!

To vám byla švanda, psina! 

Kominík spad do komína!

To vám byla legrace! 

Vymetl komín bez práce! 

Špity, špity bábo

Špity, špity bábo, já jdu pro to sádlo, 

aby dědek nevěděl, on by na mě pověděl. 

Špity, špity dědku, já jdu pro tu štětku, 

aby bába nevěděla, ona by to pověděla. 

Utíkej Káčo, utíkej

Utíkej Káčo, utíkej, utíkej, 

honí tě kocour divokej, divokej, 

Utíká Káča seč může, seč může, 

kocour ji dohnat  nemůže, nemůže. 

Basa v lese

Někdo ztratil v lese basu,

kdo ji našel? Srnka. 

Chytila ji kolem pasu 

a teď na ni brnká. 

Koulela se ze dvora

Koulela se ze dvora, tááákhle velká brambora. 

Neviděla, neslyšela, spadla na ní závora. 

"Kam koukáš, ty závoro?

Na tebe, ty bramboro!

Kdyby tudy projel vlak,

byl by z tebe bramborák." 

Paci paci pacičky

Paci paci pacičky, táta koupil botičky

a maminka pásek za myší ocásek.  

A babička čepičku, za tu černou slepičku

a dědeček kabátek, za těch deset prasátek, 

a kmotříček kožíšek za lískový oříšek. 

Máme miminko

Máme doma miminko ukřičené malinko. Je tak malé, je tak milé, ale vždycky v plné síle.

Každý z nás byl miminkem - i maminka s tatínkem. Mají teď své vlastní, proto jsou tak šťastní.

Barvy

Když se tráva zazelená

žabka skočí do tůně.

Protože se otužuje,

nekýchá a nestůně.

 

Jahody se červenají -

už jsou sladké jako med.

Kamarádi, pojďte ke mně!

Zvu vás všecky na oběd!

 

Obleču se do kalhotek,

mají barvu modravou.

Líbí se mi, že jsou modré

jako nebe nad hlavou.

 

Žlutá, modrá, oranžová -

papoušci jsou strakatí.

Kdo má kuráž jako Lora,

ten se v lese neztratí.

 

Kolem žlutých pampelišek

žluté kuře uhání:

Dej mi, Krtku, kousek hrušky!

Přeju dobré chutnání.

 

Přišla doba čarování

jaro dělá pokusy -

na palouku vyrazily

fialové krokusy.

 

Každé ráno za svítání

v našem parku zpívá kos.

Černé peří kosům sluší

stejně jako žlutý nos.

 

Aby bylo prádlo bílé,

já ho pěkně vyperu.

Viděli jste v našem lese

pilnějšího čiperu?

 

Zeptejte se, koho chcete,

všichni vám to povědí -

kaštan mívá hnědou barvu

jako kožich medvědí.

Bouřka

Jak se vede, pane Mrak?

Povídám vám: všelijak!

A co ctěná mráčata?

Zlobí a jsou hubatá!
Drcne mráček do mráčku,
vypadá to ma rvačku,
z nevinného hašteření
až po obzor plno hřmění...

Jak skončí ten zápas krátký?

Složí mráče brášku rváče
jednou herdou na lopatky
a je z toho tolik pláče,
až do polí
mrholí!

Strašpytel

Sedí bubák na komíně, 

do naší se dívá síně. 

Hyba, hybaj ven, 

vyženu tě koštětem. 

Bu, bu, bu, 

bubák už je tu.

Kluziště

Zima už je v plné síle,
děvče čeká na mámu,
venku je jí dlouhá chvíle,
proč nemůže do krámu?

Kde se vzala, tu se vzala
na chodníku zmrzlá louže,
ona místo aby stála,
po ledě se klidně klouže.

Klouže tam a klouže zpátky,
klouže se jen dál a dál,
na chodníku dělá zmatky,
starý pán jí radu dal.

„Když holčičko ráda bruslíš,
věř mi nebo nevěř mi,
s kamarády zajít musíš
na kluziště s bruslemi.

Tady ten pás betonový
chodníkem se nazývá,
neboť se jen po něm chodí,
kluziště své kouzlo má.

Po ledovém zrcadélku
můžeš bruslit sem a tam,
projedeš si šířku, délku,
je to kouzlo, já to znám.

Je to fajn, když kolem uší
sviští vítr ledový,
ale kdo to nevyzkouší,
nic se o tom nedoví.“

Holčička už chce být hodná,
pěkně čekat na mámu,
je však dosti neposedná,
běží za ní do krámu.

„Maminko, já říct ti musím,
nechci už jít na hřiště,
jen bych chtěla, prosím, vidět
opravdové kluziště.“

 

Sněhulák

Uválím kuličku,
zavolám Evičku:
Přines mi mrkvičku.

Černý je uhlíček,
parádní knoflíček,
pomáhá Pavlíček.

Poradil srnec,
na hlavu hrnec,
hotovo – konec!