Ostatní

Týden

Každý už to zná a každý ví,

První den v týdnu je pondělí,

Úterý je dalším dnem,

Nezoufej víkend už je za oknem,

Středou se ten týden láme,

Už jen čtvrtek a pátek, my to dáme,

Pondělkem to začíná a pátkem končí,

Pracovní týden se s námi loučí,

Ted už užíváme si soboty,

Konečně konec roboty,

Už jen neděle a pondělí se zase blíží 

víkend utekl rychle, ale přežili jsme to bez potíží

Umírající láska

Čekám tě
Jako bych stál na hraně hluboké propasti
Nikdo mě nespatří v černotě ulice
Jen stromy zašumí listím

Tu známou píseň
Plnou samoty a odloučení
Kdy umírá láska
A nikdo jí nemůže zachránit

Ani Bůh či kostelní zvon
Umírá tak rychle
Během několika minut
A dny strávené s ní se zdají být

Přítěží co tíží
Všechno ukončit
Pro tu marnost návratu
Do náručí co zní pro duši
Tak oděleně a cize …

Čekám snad déšť
Aby mohl smýt mou bolest
A slané slzy s očí přímo do hoře
Nekonečného jako samo moře

Tak temného až peklo se stydí
Vším strádáním a hrůzou
A láska stejně umírá
V podobě nevyslovených slov

Která zněla do hlucha
Toho zimního času …

Pořádníček

Já jsem malý pořádníček,
když je po hře, vždycky sám,
auto, koníčka i míček
na místo zas pěkně dám.
Čím dřív uklizeno všude,
čím dřív hračky v pořádku,
tím víc mámě času zbude,
na veselou pohádku.

Maminka

Zatím co sladce spíš,
tichounce na oušku,
maminka spravuje
rozbitou punčošku.

Přišije knoflíky,
kabátek zašívá,
když žehlí košilku,
nad ní si zazpívá.

Potom Tě pohladí,
políbí, když jde spát.
Měj svoji maminku
hodně a hodně rád.

Máj

Máj, máj, máj,

na housličky hraj.

Každý ptáček hnízdo staví,

černý, modrý, popelavý,

hraj, hraj, hraj,

je jich plný kraj.

KOS

V zahradě na hrušce sedává kos,

má černý kabátek a žlutý nos.

Na našem komíně sedává čáp.

klape si zobákem, klap, klapy, klap.

Ještěrka

To je něco pro ještěrku!

V trávě, u hromádky štěrku

na slunci se vyhřívat,

s pampeliškou povídat.

Pampeliško, pampeliško,

sluníčko mi hřeje bříško,

hřeje bříško, hřeje záda,

a to já mám tuze ráda –

od hlavy až k ocásku.

Viďte, pane bělásku!

Jaro

Zimo, zimo, táhni pryč
nebo na tě vezmu bič!
Odtáhnu tě za pačesy
za ty hory,
za ty lesy,
až se vrátím nazpátek,
svleču zimní kabátek.

Jarní psaní

Už nám na zelené stráni
píše jaro první psaní
slova skládá z pampelišek
podbělů a sasanek,
sluníčko mu z modrých dálek
nakukuje do stránek.
Usmívá se, vidí v nich
háčky z křídel motýlích
čárky žížal, tečky včel
na kterých se třpytí pel …
Ani vítr nelení,
hned se pouští do čtení,
a najednou hvízdne přísně:
“I když píšeš krasopisně,
co ty kaňky, kde se vzaly?“

Jaro vzdychlo a jen píplo:
“Krtci mi je udělali!“

Černá vrána

Krákorala černá vrána, krákala na havrana:
"Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?

Ťukám, ťukám zobákem, abych probudila zem.
Ťukám, ťukám do sněhu, bez jídla a noclehu."

Ťukej, ťukej, milá vráno,
jaro přijde - možná ráno.

Březen

Dobrý den, řekne sněženka
za tenkou okenicí sněhu.
Dobrý den, řekne potůček
a vyrazí ven z břehu.
Pak stébla trávy zelené
napřímí se a vstanou
a sníh se kamsi avytratí
s tichounkým Na shlednou..

Kopretiny

Kopretiny, kopretiny,

když vás vidím kvést,

myslím si, že do lučiny

padl oblak hvězd.

Kopretiny, kopretiny,

když spatřím váš třpyt,

rozběhnu se do lučiny

léto pozdravit.

Prší, prší

Prší, prší jen to zvoní,

kraj se v dešti ztrácí,

ztichl cvrček pod jabloní, v polích mlčí ptáci.

Kapky prší z mokrých stromů,

na cestách je bláto,

ale nám se nechce domů,

nestojí to za to.

Za chvíli zas píseň ptáčků

zazní nad střechami

a sluníčko po palouku

rozběhne se s námi.

Sedmikráska

Když sluníčko vychází,

Sedmikráska vstává.

Načeše si obočí,

na motýlky mává.

Když sluníčko zapadá,

Sedmikráska chřadne,

ke spánku se ukládá do postýlky chladné.

(Dřepneme si, spojíme ruce před sebou a zvedáme se do stoje.

Střídavě pravou a levou rukou před obličejem,

jako češeme obočí.

Stojíme, ruce spojené před sebou, klesáme do

dřepu, pak je střídavě přikládáme k pravé a levé

tváři jako když spinkáme.)

Kapičky

Dešťové kapičky dostaly nožičky,

běhaly po plechu, tropily neplechu.

Vzbudily Janičku, zaspala chviličku.

Do školy běžela, celá se zmáčela,

A kdo měl deštníček, zmokl jen krapíček.

Slunce se zjevilo, kapičky vypilo.

Slunečnice

Velikánská květina k obloze se vypíná.

Hned od rána každý den, otáčí se za sluncem.

Její černá semínka, sype ptáčkům maminka.

+++

Táta včera na venku, našel první sněženku.

Vedle petrklíč, zima už je pryč.