Ostatní / Říkadla a básničky

Záchranná stanice

Jako lidi, tak i ptáci

mají svoji ordinaci.

Když se některý z nich zraní

spolehnout se může na ni.

Ošetří ho ve vší péči,

dokud se zas nevyléčí.

Ti, co těžký úraz měli,

mohou tu být život celý.

Hajný

Kdo se stará o svůj les

od rána až do večera,

dneska zase jako včera?

Pan hajný a jeho pes.

V zimě u krmelce na ně

čekají hladové laně.

V dubnu na pasece

sází stromky za ty,

co tam schází.

Lišky

Obě mají jména stejná,

byt v lese u Karlštejna.

První – houba znamenitá,

druhá v trávě myši chytá.

Hřiby

Nepovídejte mi, hřiby,

že vám v lese něco chybí.

Sedíte si v jehličí, nikdo na vás nekřičí.

A když někdy po lese

nějaký hlas ozve se,

je to houbař bezpochyby,

který právě našel hřiby.

Štědrovečerní otázky

Jak vypadá Ježíšek?

Má opravdu kožíšek?

kolik je mu asi let?

Jedna, dva, tři, čtyři, pět?

V čem roznáší dárečky?

Zdobí taky stromečky?

Chodí nebo přiletí?

Čím se liší od dětí?

Třeba podle svatozáře?

Proč se nikdy neukáže?

Poděkování

Děkuji ti za kočárek,

za panenku, za knížku.

Potěšil mě každý dárek.

Děkuji ti, Ježíšku.

Každý ptáček má svou píseň

Každá louka má svou trávu.

Každá kytka má svou barvu.

Každý oheň má svůj dým.

Každý člověk má svůj stín.

Kapka deště padá shora.

Kouř a pára stoupá zdola.

Potok vždycky běží dolů.

Nohy zase běží spolu.

Každá zima končí jarem.

Každá noc zas končí ránem.

Každý mráz má hrůzu z tepla.

Každá tma se bojí světla.

Každý ptáček má svou píseň

a svým zpěvem plaší tíseň.

Slunce vždycky dělá světlo

a nikdy to nepopletlo.

Nebýt světla, nebýt tepla,

země by nám nerozkvetla.

To je pravda, milé děti,

a ta nikam neuletí.

Jak by bylo

Jak by byla smutná tůňka,

kde žabička nezakuňká.

Jak by bylo smutno v háji,

kde si ptáci nezpívají.

Jak by byly smutné domy,

kde nešumí žádné stromy.

Jak by byla smutná louka,

kde si brouček nezabrouká.

Jak by byla smutná ves,

kde neštěkne žádný pes.

Jak by bylo smutno v kraji,

kde si děti nevýskají.

Probuzení

Ráno kouknu do zrcátka.

Ahoj, pozdravím se zkrátka.

Pak poručím: Hřebínku,

teď mi učeš pěšinku!

Ráno

Milé rozednění,

hezké probuzení

a uvidíš hned,

jak je pěkný svět!

Náš den

Komu patří tenhle den?

Patří nám a patří všem.

Jako slunce, jako zem.

Kdo jsem

Tatínek mi řekl včera,

že jsem člověk, dítě, holka, dcera.

Maminka mě pohladila

a řekla mi: Moje milá.

Naše rodina

Ze všeho mám nejraději,

když se táta s mámou smějí.

Mám je rád a oni mě,

patříme si vzájemně.

Smrček

Stěžoval si bříze smrček,

jak každému stará jedle,

co stojí v trávě hned vedle,

o něm říká, že je skrček.

,, Povídali mi dnes ptáci,

že ji dřevař brzy skácí.

Až budeš mít více místa,

tak vyrosteš dozajista.“

Co je les

Les nejsou jen stromy s tůní,

také tráva, spousta vůní,

houby, zvířata i ptáci…

Budem o nich povídat si.

ŽNĚ

Žně začaly, slunce pálí,

ženci už jsou na poli,

už to žito pokosili,

vymlátili obilí.

Už to žito naložili,

už je domů sváží,

už se žluté kobližky

na dožínky smaží.

Jitrnička

Jseš-li holka řezníkova? ,,Nejsem, nejsem." Chceš-li ňákou jitrničku? ,,Dej sem, dej sem."

Potěšení

Není větší potěšení, jako kráva v chlívě: ráno si ji podojíme, večer mlíko sníme.

Napomenutí

Metla holka ve světnici, metla holka síň; našla knoflík pod lavicí, těšila se s ním. Selka když to uhlídala: ,,Hej , děvečko, hej, co ty najdeš ve světnici, jen ty to sem dej!"

Šafářka

Pročpak se ptáš, kde je šafář? Přijde-li šafářka, ona ti vypráská jako šafář, jako šafář.