Medovníčkova říkadla

Byla tma a zima k tomu,

netrefila včelka domů.

Jenom sama bez pomoci

musela spát venku v noci.

Ráno už se zimou třese,

do tepla ji skřítek nese.

Až bude hřát sluníčko,

tak tě pustím, včeličko.

 

Okolo studánky v hlubokém lese

tančily víly na kouzelném plese.

Měsíček v úplňku svítil jim k tomu,

zrovna když světlušky letěly domů.

Hvězdičky na nebi skákaly spolu,

nedaly pozor a padaly dolů.

Kampak, vy divošky? Měsíc je chytil,

tiše je pokáral, potom dál svítil.

 

Tetka sojka křičí v lese,

že ten náklad neunese.

Prý dostala od dubu

plný ranec žaludů.

 

Nekřič sojko, buď už zticha,

ať nehoníš pozdě bycha.

Uslyší tě černý kanec,

sežere ti celý ranec.

 

Vyletěly včeličky,

navštívily kytičky.

Spočítat je nedovedu -

nasbíraly spoustu medu.

Přinesly i mnoho pylu,

ten jim dává velkou sílu -

chuť a sílu do práce,

život není legrace!

 

Co to do mé střechy buší?

Natahuje skřítek uši.

Bum a bum a ťuky, ťuky

co je to za divné zvuky?

Kouká z okna Medovníček,

potom běží pro košíček.

Obává se ostudy,

že nepoznal žaludy.

 

Navštívila veveřička

ráno skřítka Medovníčka.

Chtěla na něm oříšky,

vyměnit je za šišky.

Ty jsi asi spadla z výšky,

na co by mi byly šišky?

Tady máš pět oříšků,

dávám ti je k Ježíšku.

 

Kolem velké louže

šnek pomalu klouže.

To se mu však nehodí,

chtěl by říct, že závodí.

Hlemýžděm se narodit -

to nemůžeš závodit.

Před sebou máš kopeček

a na zádech domeček.

 

Vašek, to je zlobílek.

Víte, co ho napadlo?

chtěl potrápit včeličku,

jenže dostal žihadlo.

Nebyla to včelička,

popletl si vosu.

Ta ho píchla čtyřikrát

doprostředka nosu.

 

Na shledanou, Medovníčku,

sbohem skřítku Barvínku.

Přijďte ještě na chviličku,

jen na malou chvilinku.

Podáme si všichni ruku,

obejmem se kolem krku.

Měli jsme vás hodně rádi.

Vraťte se nám, kamarádi!

Autor:Jan Lebeda

Zdroj:Medovníčkova říkadla