O Popelce

Byla jednou jedna dívka milá,
měla dvě sestry nevlastní
a zlou macechu taky.
Tiše! Zlá macecha právě spí.

Dívka celičký den dřela,
vařila, prala, uklízela.
Umazaná od popela
dělala, co matka chtěla.
Popelko jí říkaly
a moc se na ni nesmály.

Král jednou poslal pozvánku.
Kam? No přece do zámku.
Chtěl oženit svého syna,
pořádat ples bude psina.

Pozvána byla macecha i sestry,
aby měly život pestrý.
Popelka je oblékla,
když odjely………..
kde se vzala, tu se vzala,
stařenka se ukázala.

Dala dívce šaty krásné,
zlaté, jako slunce jasné.
Koně udělala z myši,
poděkování už slyší.
Do půlnoci vrátí se –
šaty a kůň ztratí se.

Princ měl oči pro ni jen,
Popelka však mizí ven,
jen co se půlnoc přiblíží.
Princ ji stále vyhlíží
však Popelka se nevrací.

Ještě dva plesy se konaly,
úplně stejně se udály –
jen na posledním střevíček ztratila.

Příští den po celé zemi,
čekali, která řekne: “ Je mi!! “
Musely ho všechny dívky vyzkoušet,
jinak nemohl se sluha vrátit zpět.

I sestry se pokoušely
obout malý střevíček,
prince totiž velmi chtěly,
ale byl v tom oříšek-
nohy totiž velké měly.

I Popelka vyzkoušela
ten střevíček krásný.
Nožka do něj lehce vjela
a bylo to jasný.

S princem velkou svatbu měli.
I zlé sestry na ni směly.
Potom šťastně žili jen,
prožívali krásný sen.