Pohádkové

Malý čtenář nezná nudu

Malý čtenář nezná nudu,
domluví se s Jeníčkem.
Mařenku nám osvobodí,
najedí se perníčkem.

Ježibaba vztekem syčí,
v chaloupce je zamčená,
řve a křičí: Kdo to napsal?
Co tohlecto znamená?

Malý čtenář usmívá se,
zažil spoustu pěkných chvil,
před spaním si trochu četl
a zbytek si představil.

Čarodějnice

Támhle je černej dům.
Co v tom domě? Černá paní.
Co tam vaří? Černou kaši.
Čím ji mastí? Kolomastí.
Čím ji bere? Lopatou, má palici chlupatou.

Holka modrooká, nesedávej u potoka

Holka modrooká,
nesedávej u potoka,
holka modrooká,
nesedávej tam.

V potoce se voda točí,
podemele tvoje oči,
holka modrooká,
nesedávej tam.

V potoce je hastrmánek,
zatahá tě za copánek,
holka modrooká,
nesedávej tam.

Karkulka

Holčička s červenou čepičkou,
šla lesem za svojí babičkou,
v košíčku nesla jí bábovku,
kytičku a v láhvi sodovku.

Vlk potkal Karkulku u vody,
dal si s ní k chaloupce závody,
našel si nejkratší cestičku,
byl první a sežral babičku.

Karkulka, když přišla k posteli,
vyskočil – a sežral taky ji.

Myslivec neštěstí zabránil,
babičku s Karkulkou zachránil,
s vlkem se naštěstí nepáral,
nůžkami břicho mu rozpáral.

Honza a Zlatovláska

Za lesem je zámek, na něm zlatá báň,
v zámku Zlatovláska, hlídá ji zlá saň.
Honza zlou saň zabil, princeznu si vzal,
a tak se stal z Honzy v zlatém zámku král.

Dnešní Karkulka

Karkulka jde sama lesem,
cestou, která voní vřesem.
Co chvíli na bobek sedá,
copak asi v trávě hledá?

Trhám pro svou babičku,
jahůdkovou kytičku.
Vtom vlk u Karkulky stojí.
Ty myslíš, že se tě bojím?

Já mám pro strach uděláno,
judo cvičím každé ráno.
Sklopil uši, ta má vlohy!
Stáhl ocas mezi nohy.

Nerozumím za mák tomu,
brumlal vlk za kmenem stromu.
Holky se vždy vlků bály,
dnes by mohly lámat skály.

Já nemám chuť na hádky,
asi nečtou pohádky.

o drakovi Bucifákovi

V hluboké jeskyni žije drak,
jmenuje se Bucifák.
Má velké černé flíčky,
Mnoho kostí u tlamičky.

Obr

Z daleké ciziny přišly mi noviny,
v nich bylo psáno, že zítra ráno
spojí se dvě velké rodiny. Obr si vezme veleobryni!

O Mášence z Růžového království

V Růžovém království,
velká je sláva,
princezna Mášenka,
dneska se vdává.

O Koblížkovi

Mouku dáme do dížky,
a k ní vejce, přece.
Uválíme koblížky,
šup s nimi do pece.
 

O víle

Malá lesní víla ráda tancovala
se svými sestrami od večera do rána.

Při jednom tanečku pozor si nedala,
chytla se o větev, závoj roztrhala.

Nyní na své sestry posmutněle kouká,
opatrně přitom do jehly nit souká.

Dokud díru v závoji víla nezašije,
taneček se sestrami si jistě neužije.

Hejkal

Hejkal se u keře krčí,
ustavičně, chudák, brečí.
Co se mu tak asi stalo?
Co hejkala rozplakalo?

Neposlechl tatínka,
a teď hejkal, chudinka,
do nástrahy se chytil,
nožku svou si poranil.

Víla

Do rybníčku padla kapka,
je to slza víly.
Ztratila šátek z mlhy,
byl sněhově bílý.

Z rána bylo trošku chladno,
vzala jsem si svetřík.
Šátek jsem si odložila,
odfoukl ho větřík.

Dětský spánek

Miminko si sladce spinká,
ve své růžové postýlce,
je to holčička malinká,
dělá radost mamince.

Hlídá ji tu křehká víla,
potichoučku zazpívá,
aby ve snu šťastná byla,
něžná hudba zaznívá.

Tátovy pohádky

Než nám táta před spaním
přečte krátkou pohádku,
lehounce ji upraví,
dnes ji četl pozpátku.

Včera mi od smíchu slzy
tekly rovnou na polštář.
Karkulka prý úřednice,
vlk vášnivý motorkář.

Popletená říkanka

Moje knížka na zem spadla,
písmenka se vysypala.
Naskákala nazpátek,
bude konec pohádek?

Divná věc se přitom stala,
pohádka se zamotala.
A tak v lese na vlka,
číhá malá Karkulka.

Sedm trpaslíků žilo v perníkové chaloupce,
draci si hráli venku na louce.
Princezna ze mlejna ošklivá byla,
Sněhurka s Rumcajsem v jeskyni žila.

Kdo dá zase nazpátky
popletené pohádky?
Mám teď velké obavy,
zkuste to děti třeba Vy!