Pohádkové
Karneval
Podívejte, kamarádi,
dneska máme karneval,
děti ty ho mají rády,
kdopak by se masek bál?
Nemáme strach z čertů malých,
z čarodějů, strašidel,
tolik postaviček známých
ještě nikdo neviděl.
Támhle stojí krásná víla,
vodník tančí s kovbojem,
princezna je celá bílá
s korunkou a závojem.
Indián s barevnou tváří
tancuje se zvířátky,
všichni jak sluníčko září,
všichni jsou jak z pohádky.
Všem to dneska hrozně sluší,
všem postavám z pohádek,
dokonce i bábě s nůší,
s nůší, co má na zádech.
Pohádkový svět
Kouzelný svět, plný skřítků,
ten, co můžeš uvidět,
vydáš li se, do pohádky,
poznáš záhy jiný svět.
Na paloučku u studánky,
musíš chvíli posečkat,
přitančí tam krásná víla,
barevný, je její šat.
Kousek dál, je velká skála,
od pradávna, tady stála.
Čerti, se v ní často žení.
To je teda nadělení!
A na břehu, u rybníka,
Olšový se jmenuje.
Na vrbě, tam vodník sedí,
všechno kolem sleduje.
Pohádka
Kašpárek zvonkem zazvoní,
pohádku dětem přináší.
Přijíždí Honza na koni,
princeznu Ladu zachrání.
Před drakem tříhlavým
ostrý meč vytasí,
princezna, ta je pobledlá,
Honza o život zápasí.
Tak už to někdy chodívá,
že statečným se může stát,
kdo v chudém domku přebývá,
a pak mu patří celý hrad.
Však Honza s princeznou Ladou
v malém domku žijí.
S láskou a dobrou náladou
o zahrádku se starají.
O mlsném prasátku
Vrať mi Kubu moji knížku,
ať můžu jít do pelíšku.
Chci si přečíst pohádku,
o mlsném prasátku.
O Cipískovi
Malinkatý Cipísek,
chce si hrát na písek.
Manka mu to nedovolí,
taťka Rumcajs se ještě v koupelně holí.
Až bude taťka oholen,
potom s ním půjdeš Cipísku ven.
Drak devítihlavý
Devět hlav a devět tlam,
princezničky baští sám.
Chtělo by to Honzíka,
jinak všechny spolyká.
Devět žhavých jazyků
pálí holky za zvyku.
Vodník
V rybníce světnice,
po stranách police,
barevné hrníčky,
pokličky, dušičky.
Zelený pán
není tu sám.
Okoun, štika, kapr,
věrný jeho bratr.
U mlýna to pěkně klape,
ze šosu mu voda kape.
Moje přání
Kdybych měl rybářskou třpytku,
ulovil bych si zlatou rybku.
Zeptala by se: „Co si budeš přát?“
Řekl bych: „chci si s tebou hrát.“
Divila by se: „Ty nechceš velký hrad?.“
K čemu by mi byl?
Ještě bych tam zabloudil.
Co jiného si budeš přát?
Co ti dám?
Nechci nic, všechno mám,
počítač i aparát,
chybí mi jen kamarád.
Skřítek v lese
V hustém lese pod jehličím, schovává se potichu,
lesní skřítek jménem Kolous, je vždy plný ostychu.
V noci spinká pod peřinkou, šitou z lučních kvítků,
pod hlavičkou polštář z mechu, toť postýlka skřítků.
Ráno nejdřív zkontroluje, všechna lesní zvířátka,
červenou pak rychle natře, muchomůrčí děťátka.
Pak ošetří všechny stromy, jehličnany ba i buky,
šišky při tom tajně hází, na nezbedné holky, kluky.
Houbám také přilepuje, ukopnuté kloboučky,
někdy je však nezachrání, to pak bývá smutňoučký.
Když se skřítek Kolous hněvá, tak hlasitě hartusí,
slyšet je však jako děda, když si brblá pod vousy.
Jak má všechno uděláno, posilní se malinou,
a pak maže do pelíšku, pomazlit se s peřinou.
Všímejte si kapek rosy, choďte tiše po lese,
možná uvidíte skřítka, možná zrovna Kolouse.
Víla Klárka
Víla Klárka z lesní loučky,
co zná všechny holky, kloučky,
natrhla si sukýnku,
šitou z hvězdných plamínků.
Sedí u trnky a pláče,
zajíc Ferda kolem skáče,
tuší proč je Klárka smutná,
oprava je víc než nutná.
Pavouček od lesních skřítků,
upřede ji z mlhy nitku,
komár, krejčí od tří hub,
sešije ji coby dup.
Víla Klárka z lesní loučky,
co zná všechny holky, kloučky,
spravenou má sukýnku,
šitou z hvězdných plamínků.
Honza
Honza není vůbec hloupý,
od kapra si prsten koupí.
Král mu za něj slíbil jmění,
s princeznou se Honza žení.
Obr
Obr, ten je jako skála,
i armáda by se bála.
Mařenka a Jeníček před chalupou stojí,
že ji obr rozšlápne i oni se bojí.
Bubáci
Nemají nic na práci,
tihle malí bubáci.
O půlnoci, místo spaní,
scházejí se s bílou paní.
Drak
Chystal jsem se na boj s drakem,
nejdřív mečem, potom prakem.
Nakonec však byl jsem rád,
že byl drak náš kamarád.
Podle abecedy