Roční období / Říkadla a básničky

Mráz

Pod našima okny
zima je a mráz,
zamrzla studánka,
není vody zas.
Vezmi sekyrečku,
protni studánečku,
bude vody zas.

Mrazík

Mrazík cení zoubky,
chtěl by do chaloupky.
Co dovede, to my víme.
Dovnitř si ho nepustíme.
Ať maluje pěkně zvenku
bílé květy na okénku.

Mrazík

Potkal mrazík metelici
do tance se dali.
Náruč peří nad vesnici přitom rozsypali
Padá peří po peříčku,
už jich závěj leží.
Honzík volá na Aničku: Zima je tu! Sněží!

Padej, padej, bílý snížku,

schováme se do kožíšku,
až přijede metelice,
vezmeme si beranice,
zapřáhneme zlaté sáně,
svezeme se z naší stráně.

Padá, padá bílé z nebe

když to chytíš, tak to zebe

na dlani je chviličku

hned se změní v kapičku

( sněhová vločka )

Padá sníh

Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Na saních to pěkně jede,
tohle každý nedovede.
Padá sníh, .........
Zima je, zima je,
každý se raduje.
Padá sníh, padá sníh,
pojedeme na saních.
Sáně z kopce rychle jedou,
nahoru to nedovedou,
nechtějí se ani hnout,
musíme je vytáhnout.

Sněží - to je krása

sněží, sněží, to je krása,
sníh mě chladí do tváře,
na pole už také střásá
krajkované polštáře.
Stráň je jako ze smetany,
chaloupky jak od mouky,
sníh se sype na vše strany,
smrkům krášlí klobouky

Sněží

Sněží, sněží
na špičky věží
na domy i na stromy
na pole i na louky
na čepice, klobouky.
Kdo si chvíli počká
spadne na něj vločka,
spadne na něj celý mrak.
Bude z něho sněhulák.

Chumelenice

Sníh se sype jako peří
z nebeského polštáře,
padá na dům, na práh dveří,
do vlasů i na tváře.

Sněhuláci

Sněhuláci, ti se mají,
nekašlou a nekýchají,
i když kmotru Meluzínu
pozvou ráno na hostinu.

Sněhulák

Postavil jsem sněhuláka na stráni,

aby hlídal krajáč mléka k snídani.

R: Stojí tam jako pán

a já musím hlídat sám!

Postavil jsem sněhuláka u ledu,

aby hlídal kousek masa k obědu.

R: Stojí tam...

Postavil jsem sněhuláka u dveří,

aby hlídal kousek chleba k večeři

R: Stojí tam...

Na jaře ho teplé slunko rozlilo,

škoda toho sněhuláka nebylo.

R: Vždyť tam stál jako pán

a já musím hlídat sám!

Sněhulák

kupa sněhu kluky láká
postavili sněhuláka
sněhulák je veliký
z uhlíků má knoflíky
pěknou bílou náprsenku
do okna nám kouká z venku

Sněhulák

Tři bílé koule na sobě
a mrkev místo nosu.
Uhlíky ? knoflíky v zásobě,
aby se líbil i kosům.

Sněhulák

Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělaný.
Sněhulák - to je pán,
ze sněhu je udělán.

Sněhulák

Sněhulák

Jedna koule, druhá, třetí
co ještě přidáme děti?
Hrnec, mrkev, košťátko
a už tu máme sněhulátko.

Sněhulák

Stojí, stojí hrdina

chlubně břicho vypíná.

Přijde-li však na něj slunko,

roztaje jak zmrzlina.

Zima

Kreslím si, jak padá sníh
na pole a na cesty.
Sněhuláka kreslím též
bez kabátu bez vesty.

Zima

Cupy, dupy, cupy, dupy,
zima stojí u chalupy.
Vezmeme si rukavice,
sáně, boby a čepice,
vyběhneme rychle ven,
na sněhu se zahřejem.

Zima

Mrzne,sněží to to zebe,

hodně sněhu spadlo z nebe,

ptáčkové teď starost mají,

jak potravu obstarají.

Kde jsou v domě hodná dítka,

dávají jim do krmítka, trochu zrní,

trochu máčku ať si dají do zobáčku.

Paní zima

Paní zima oblékla si bílý šat,

sluší jí to co vám budu povídat.

Velké přání má, brzičko se vdát,

neví ale kdo prý o ni bude stát.

Proč ta bílá dáma tolik pospíchá?

Najdem pro ni nejlepšího ženicha.

Ani netřeba dávat inzerát.

My už víme, kdo ji bude míti rád.

Děti hádejte, kdo by to mohl být?

Kdo by se moh paní zimě zalíbit?

Uhodli jste to! Ano je to tak!

Nejmilejší ženich bude sněhulák.