Roční období

PODZIM

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

a z modrého nebe zbylo

jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky

ještě kousek plátýnka,

ať si může modrou sukni

ušít také maminka.

(Jdeme jako v lepivém blátě. Otáčíme se na místě se

vzpaženýma rukama a „díváme se na nebe“. Jako

sukýnku držíme za cípky a lehce se pohupujeme

v kolenou. Zvedneme D nad hlavu a to se dívá

„dalekohledem" do dáli. Opět otočka opět "sukýnka".)

Září

Košíky už jsou vrchovaté,

vy na květy však vzpomínáte,

když rozpukly a zrůžověly

a přiletěly první včely.

Ta tam je křehká krása jejich,

žebříky vidíš po alejích.

Na drátě, který  teskně zpívá,

vlaštovka sedí zimomřivá

a déšť jí stéká po fráčku.

Je září, měsíc pasáčků.

Ohníček

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř.

Hoř, ohníčku na poli,

upečeme brambory.

Až upečem, hned je sníme,

do popela dáme jiné.

Hoř, ohníčku, hoř,

ať neštípe kouř!

PODZIM

Podzim si koupil malovánky,

pastelky a barvičky,

bílou míchá na beránky,

hnědou barví zajíčky.

Stromy někde natřel rudě,

jinde celé ze zlata,

vybarvené listí pouští

z větví rovnou do bláta.

Brouček

Letí brouček přes palouček,

naříká si: Bude mráz!

Těšily ho pampelišky:

Poleť, broučku, mezi nás.

Babí léto poletuje,

zimu nese v ranečku,

sedneme si u kamínek

v křišťálovém domečku.

Budeme tam peří dráti

na bělounké hromádky

a ty budeš vyprávěti,

jaké umíš pohádky.

Až my peří sedereme,

ušijeme podušku,

aby se ti, milý broučku,

pěkně spalo na lůžku.

Postýlku ti vysteleme

peřinami ze všech stran,

celou zimu spáti budeš

hezky v teple jako pán.

Letí brouček na palouček:

Pampelišky, půjdu k vám,

až já budu z jara pánem,

já vám mísu medu dám.

Sněženka

Ze sněhu se vyklubala
na prst malá sněženka.
Trochu váhá, že je nahá,
že nastydne její květ,
ale než se napřímila,
těch sněženek kvetlo pět

Z malinkého semínka

Z malinkého semínka,

které v zimě spí,
roste roste rostlinka.
Když se probudí,
protáhne se, protřepá,
vykukuje do světa.
Povystrčí hlavičku,
leze z hlíny ven.
Ukáže se sluníčku:
"přeji dobrý den."

Jaro

Jaro! Jaro!
Kde se vzalo?
V peřinkách se vyspinkalo
v kalužích se vykoupalo
větvičkou se učesalo
dokola se zatočilo -
- od sněženek všude bílo!

Stromečku

Stromečku, stromečku
ať se ti daří
vážit si tě budou
mladí i staří
Smutek a nemoci
ať se pryč ztratí
zelená krása
ať se k nám vrátí.

Sedmikráska

Sedmikráska počítá si
své sedmery jarní krásy:
první darovala jí duha,
od hlíny je krása druhá.
Třetí, když se z jihu vrací,
nesou pro ni tažní ptáci.
Čtvrtou, tu má od červánků,
pátou od teplého vánku.
V šesté déšť jí lístky smáčí.
Sedmikrásko, už to stačí?
Kdepak, ještě slunce chvátá,
nese sedmou plnou zlata.

Zlatý déšť

Květen si vyšel podle cest
v zelené zástěře,
a v noci zatím zlatý déšť
napršel na keře.

Ráno se hned pod jeden keř
posadil kosáček.
A keř mu šeptal: "Jen mi věř,
máš zlatý zobáček."

První sněženka

Stonek, dva lístky -
a je venku
zelená kolíbka
pro sněženku.
Ještě je v zavinovačce,
je docela malá
a jinak by se polámala.
Takhle si může klidně spát
a lehounce se kolíbat.

Věnečky

Větřík hladí naše vlásky, natrháme sedmikrásky.
Slunko svítí z modré výšky, natrháme pampelišky.
A když květy natrháme, věnečky z nich uděláme.
Nejhezčí jsou pro maminky, vpletem do nich konvalinky.

Slunečnice

Za našimi vrátky
tam a zase zpátky,
otáčí se slunečnice.
Každý den ji na procházku
vodí slunce na provázku.

Tráva

Ptal jsem se trávy:
„Jak je ti, trávo?“
A ona řekla mi,
že zeleně.
Pak zeptal jsem se ještě,
z čeho tráva roste,
a ona řekla mi,
že ze země –
a že ji živí deště.

To všechno slyšel jsem
a zdálo se mi prosté,
že tráva ráda
dlouho polehává,
i když už vítr
dávno odešel;
že šumí svoje radosti i žal,
tesklivá tráva

Jablíčko

Jablíčko se skutálelo,
vůbec ho to nebolelo.
Podívejte, jak se koulí,
nemá ani jednu bouli,
kutálí se, kutálí
to jsme se mu nasmáli.