Roční období / Říkadla a básničky

Podzim

Sluníčko se rozloučilo
s kytičkami, s travičkou,
na cestu jim zamávalo
paprskovou ručičkou.

Jděte všichni honem spát,
musím podzim přivítat.

Veverka

Veverka sedí v pelíšku,
louská devět oříšků.
Šel tam tudy Pepek,
se dvěma jí utek.

Dýň a dýně

Stalo se to v Podivíně:
k dýňovi se pěkná dýně
jednou v máji přikulila
a hned z toho svatba byla.

Měli dvacet dýňátek,
pět jich spalo u vrátek,
ptrnáct jich leželo líně
na zahrádce v mokré hlíně
a dvacátý dyn dyn dyn
vyšlápl si na Petřín.

Kopu brambory

Kopu, kopu brambory,
mám jich plné komory,
uvařím je na, loupačku,
pozvu na ně naši kačku,
ta se bude mít,
ta se bude mít!

Kopu, kopu brambory,
mám jich plné komory,
uvařím z nich hrnec kaše,
pochutná si na ní Vašek,
ten se bude mít,
ten se bude mít!

Červe, červe, červíčku

Červe, červe, červíčku
neubližuj jablíčku,
jablíčko by plakalo,
ze stromu by padalo.

Jablíčka

Jenda sedí pod jabloní,
jablíčka až k němu voní.

Jedno spadlo, hned je zvedl.
To je pěkné, jemine!
Ještě jedno nedojedl
a už má chuť na jiné.

Deštíček

Prší, prší jen se leje
Michalka se tomu směje.
Má nad hlavou deštníček,
nevadí jí deštíček.

Déšť

Ťap, ťap, ťapy ťap,
ťape voda pod okap.
Vezmu deštník, klobouk, boty,
Budu ťapat taky tak.

Petržel

Co se nám to lidé zlatí
na zahrádce kudrnatí?
Parádnice je to velká,
kadeřavá petrželka.
Chlubí se a vytahuje,
ondulaci nastavuje.
Kadeřavá petržel,
kdopak by s ní vydržel.

Zima

Zimo, ty jsi bílá paní,
končí tvoje kralování,
sundej bílou korunu
a sesedni ze trůnu.
Už je na tě čas,
za rok přijdeš zas.

Káčátka

Káčátka se batolí,
to jdou asi do školy.
Káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Na zeleném trávníčku
zazpívají písničku,
káč, káč, káč,
do školy jdou, nejináč.

Fialka

Fialka, fialka modravá,
kdekomu svou vůni rozdává.
Pěkně voní, krásně voní,
jako vloni, jak předloni.

Konvalinka

V lese v trávě spinká
bílá konvalinka.
Zvonečky má, nezazvoní,
ale za to krásně voní.

Let včely

Malá včelka loukou bzučí,
čmeláček ji létat učí.
Na podběl si sedají,
chutný med si sbírají.

Náruč kvítí

Nesu, nesu náruč kvítí,
trhal jsem je všechna sám.
pro koho mi očka svítí?
Až je mojí z nejmilejších
maminečce dám.

Tráva

Tráva je moc unavená
od dlouhého stání,
chtěla by si odpočinout
v něžném kolébání.

Že jsem ráda na světě,
pohoupej mě, milý větře,
aspoň malinko-
-moc mě z toho stání
bolí kolínko.

Proč

Kdo chce znát, jak kytky voní,
ten se musí předklonit.
Kdo se jaru nepokloní,
bude z něho škarohlíd.

Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ,
pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.

Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.

Sedmikráska - ukazovací

Když sluníčko vychází,
sedmikráska vstává.
(dřepneme si, spojíme ruce před sebou
a zvedáme se do stoje "sedmikráska roste")
Načeše si obočí,
na motýlky mává.
(střídavě pravou a levou rukou
před obličejem jako češeme obočí)

Když sluníčko zapadá,
sedmikráska chřadne.
(stojíme, spojené ruce před sebou,
klesáme do dřepu)
Ke spánku se ukládá
do postýlky chladné.
(spojené ruce střídávě dáváme
k pravé a levé tváři jako když spinkáme)

Leden

Leden mrazí, zebe moc, den je krátký, dlouhá noc. Zamkne řeku na ledový klíč, ať už je ten leden pryč.

Únor

Sáňkovačka vábí, láká, zahřeje i sněhuláka. Stojí v mrazu bos, červená mu nos.