Roční období

Zmrzlá žabka

Pomóc, krtku, myšičko

– mráz mi zalez pod tričko!

Štípe, kouše, lechtá záda

– zimu, mráz já nemám ráda!

Tak si milá žabičko,

vezmi svetřík na tričko!

A na hlavu čepičku,

ať máš teplo v rybníčku.

Tajemný pískot

Fučí, funí, kvílí

kdosi pod oknem.

Je to ježek nebo žabka?

Krtku, koukni ven!

Milá myško, to je větřík,

vždyť to ví i malý Petřík!

Přiletěl sem s podzimem,

zapískat nám do oken.

Schovejte se zvířátka

Podzim klepe na vrátka,
schovejte se zvířátka.
Zima je tu cobydup,
schovejte se do chalup.

Podzim

Vejde podzim do zahrady, všechny barvy namíchá. S každým lístkem ví si rady. Barvu na něj nadýchá.

Podzimek

Podzimku , podzimku do které jdeš třídy, že jsi dostal pastelky a barevné křídy?. Kdopak ti dal modrou, žlutou, zlatou? Kdopak ti dal pastelky ? Máma s tátou :-)

O děravém nebi

Někdy se stane, že se nebe kaboní a kaboní, mračí a mračí, a najednou z ničeho nic praskne.

Jako košile.

Jako kalhoty.

Jako trenýrky.

A začne pršet.

Prší a prší a leje a leje z té díry, co v obloze jak studna zeje, z té díry tečou proudy vody - potok, řeka, oceán, do polí i na louky i na čmeláčí stráň.

A co na to čmelák?

Nemá déšť moc rád, vždyť nemůže hrát, vždyť by mu snad sebral basu tenhle vodopád.

Ale to už se na slunci zdá, že je deště moc, a tak si vezme zlatou jehlu na pomoc. Udělá jeden steh a druhý, a pomaličku, žádný spěch, šije a šije a zašije nebe jako děravou košili. Jako kalhoty. Jako trenýrky.

A schová nebi nahé bříško. Pupík

A zase je hezky.

Slunce svítí teplounce a zlatě.

Nikde ani stopa po záplatě.

Nikdo nepozná, že nebi praskly před chviličkou gatě.

 

Zima je tu

Už je zima, už je mráz,

kam se ptáčku, kam schováš?

"Schovám já se pod hroudu, snad tam zimu přebudu.

Skryju já se do lesa, tam je moje potěcha,

ty jedlové chvojiny, to jsou moje peřiny"

Už je podzim

Už je podzim, hnědá hlína

lepí se nám na paty

a z modrého nebe zbylo

jenom Hance na šaty.

Draku, hledej mezi mraky

ještě kousek plátýnka,

ať si může modrou sukni,

ušít také maminka!

Podzimní dopis

Jestli umíš dobře číst, strom ti jednou pošle list.

Pošle ti ho po vánku jako psaní na stránku.

Nebudou v něm písmena, ani barva zelená.

Jenom vrásky, jenom žluť, budou šeptat: "Při mně buď,

až zůstanu na zemi, stát s holými větvemi!"

Podzimní říkadla

Hoř, ohníčku hoř.

Pánbůh ti dá groš,

svatý Petr dva krejcárky, budeš míti dost!

Nebudeš li hořeti, povíme to kuřeti,

kuře ti dá kamenem, budeš hořet plamenem.

 

*********

Koza bílá hrušky sbírá,

strakatá je třese, černá je ponese

do Kolína

a z Kolína do Malína, a z Malína do Hradce,

má panenko, obrať se.

*********

Hop, táto

přes bláto,

přes kamení,

kočka se nám vdáva, pes se žení

Papírové zuby

Vyletěl si pyšný dra, vyletěl až do oblak,

zvysoka se dívá na svět, strašil by a neví jak!

Rozhlíží se do všech stran, potom hrozí hejnu vran,

ale vrány se mu smýly, že je ještě malý pán!

Do šíře i do dáli nikde se ho nebáli.

A ty zuby papírové? Všichni se mu vysmáli

Jaro

Od sluníčka přišla zpráva,

datel už ji vyťukává.

Za chvíli ví celý les,

jaro se k nám vrací dnes.

V křoví, na stromech i v mechu

je najednou plno spěchu.

Na uvítání se chystá

v potoce i voda čistá.

Co nabízí léto

Ten, kdo v létě není líný,

chodí ráno na hřiby.

Odpoledne na maliny,

večer k řece na ryby.

Smaženice nemá chybu,

šťáva z malin je jak med.

A na upečenou rybu

sbíhají se sliny hned.

Chumelí

Padá snížek do polí,

vůbec ho to nebolí.

Padá, padá na stráně

dětem rovnou pod sáně.

Pak si s nimi hraje,

dokud neroztaje.

Milovník deště

Venku se zas honí mraky,
na zem pouští spousty vody,
já se s nimi honím taky,
radost mám z té nepohody.

Ve všech loužích chci se mýti,
v pláštěnce a holínkách,
očička mi jenom svítí,
směje se i maminka.

Petrklíč

 

Není, není ze železa, (otáčíme zápěstím ručiček, jako že není není)
přece je to klíč.
Otevírá bránu k jaru, (předvádíme odemykání)
je to petrklíč.
Petrklíč, petrklíč, (zvedneme ukazováček jako pozor)
zima už je pryč.
Petrklíč, petrklíč
od jara je klíč. (opět předvádíme odemykání)