Roční období

Duben

Je duben, jdeme ven,

bubnujem na buben.

Jde ven Eva, Jenda,

jde ven Vít i Venda.

Sněží a fouká

Sněží a fouká,
bílá je louka,
na oknech mráz,
zima přišla zas.

Bílá příroda

Příroda oblékla bílý háv,
mráz se na oknech krášlí jak páv,
děti vesele sáňkují,
ze zimy se všichni radují.

Vločky z nebe padají

Vločky z nebe padají,
na vědomost dávají,
že přichází paní zima,
koulujem se, je to prima

Zima

Vločka střídá vločku,
máme bílou kočku
a taky bílé auto,
kdo asi může za to?
No přece zima,
je prostě prima!

Psí počasí

Venku se čerti honí,
mraky tam slzy roní,
lepší je doma u krbu,
za uchem se podrbu.

Vrby

Vrby se nám zelenají, na dvě strany prokvétají.

Radujme se, veselme se.

Žežulička v háji zpívá, sedmihlávek se ozývá.

Radujme se, veselme se.

Byla zima mezi náma, ale už je za horama.

Radujme se, veselme se

Petrklíč

Vozilo se na jaře, tralalalala,

slunce v zlatém kočáře, tralalalala.

Trala, trala, tralalalala

Kampak jedeš sluníčko?

Za tři hory Ančičko.

Přivezu ti zlatý klíč.

Jmenuje se petrklíč.

Pampelišky

Pam pam pampelišky v žlutém kloboučku,

prý si posedaly ráno na loučku.

Nakláněly k sobě zlaté hlavinky,

jsou to malé děti, velké maminky.

Cink cink cinkylinky modré zvonky zas,

k písni konvalinky přidaly svůj hlas.

Chceme s nimi zpívat v jitru zářivém,

Pán Bůh stvořil lidi, nebesa i zem.

Semínko

Semínko, dobrý den!

Jakýs mělo v noci sen?

Zdálo se mi o sluníčku,

jak mě volá ven.

Vyjdi sluníčko

Vyjdi, vyjdi sluníčko na makové zrníčko,

nevyjdeš-li, vyjdu já, zatočím se dokola.

Vyjdi, vyjdi ráno, přivítáme jaro.

Volám tě sluníčko

Volám tě sluníčko, vyjdi aspoň maličko,

vyjdi z mraků ven, zahřej chladnou zem.

Volám tě nahoru, vyhoupni se nad horu,

na svůj modrý trůn, zahřej les i tůň.

Kukla

Byla jedna kukla a ta kukla pukla.

Vyletěl z ní v jarní svět motýl krásný jako květ.

Potkala ho včelička, udivená celičká:

Copak ty jsi za stvoření, vždyť jsi jako kytička?

Motýlek jí ale řek´: což některá z kytiček lítá, lítá,

jen se kmitá, já jsem přece motýlek.

Semínko v zemi spí

Semínko malé v zemi spí,

vtom sluníčko ho probudí.

Semínko pomalu zvedá hlavu,

vystrčí lístečky na boží slávu.

Kořínky v zemi, stonek jak niť,

nahoře kvítek - sluníčko sviť.

Rostu a rostu, až rostlinka jsem,

celý svět zkrásní, když na zemi jsem.

Semínko vstává

Ševelí, ševelí tráva, semínko už vstává.

Jeden druhý lísteček, na stráni vyrostl stromeček.

Pod kamenem

Pod kamenem v temné zemi, vstávej, vstávej kořínku.

Po žebříčku za sluníčkem roste každou chvilinku.

Na zemi už rozhlíží se, jak se třpytí jarní svět.

S velkou chutí ke sluníčku po lístečcích může spět.

Když dovolí Matka Země, tak barevně může kvést.

Že to všude jarem voní, je pro lidi dobrá zvěst.